Jak se mi dařilo posledních několik týdnů :)

Ahoj holky! :)

Asi jste si všimly, že za poslední dobu opravdu nemám zapotřebí o sobě sdílet jakkékoli informace :D Na druhou stranu ale vaše blogy čtu, přestože jen málokdy komentuju...snad mi to odpustíte :))


Rozhodla jsem se napsat, jak se mi daří...nedělám to ani tak kvůli sobě jako kvůli holkám, které můj blog četly a byly či jsou ve stejné situaci jako jsem byla já - diagnóza: mentální anorexie...Chci, abyste věděly, že anorexii je porazitelná! Několikrát jsem četla a slyšela, že se z anorexie dostanete až za několik let nebo, že je to nemoc, kterou máte do konce života...Nevím, co bude za měsíc nebo za dva, každopádně za sebe můžu říct, že se cítím jako bych ji (téměř) neměla...do mého života už ani zdaleka nezasahuje v takové míře jako před několika měsíci. Nenechte anorexii kecat do vašeho života :) Dostane jen tolik prostoru, kolik jí samy dáte!!!

V mém životě se změnila taková spousta věcí, že asi ani nebudu schopna všechny vyjmenovat...ještě jsem ani nezačala a už vím, že si na všechny ani nevzpomenu :D

V průběhu doby, kdy jsem tady nebyla jsem pokračovala ve svých terapiích - u psychiatra, psycholožky i nutriční...někdy intenzivněji jindy méně...každopádně ke všem třem ještě docházím :) A zřejmě nějakou dobu ještě budu:) Každopádně tohle jsou změny na které jem si vzpomněla :))):

• přibrala jsem spoustu kil :D a mám téměř nebo možná už normální váhu :)) Nevím to jistě, protože jsem se poslední dny nevážila :)
• jsem šťastná
• jím co chci, jím kdy chci. Ano. Stane se, že se přejím, ale už to zdaleka tak neprožívám. Uvědomila jsem si, že je to logický následek veškerého toho strádání:) Nedělám si z toho těžkou hlavu.
• líbím se sama sobě víc než, když jsem měla tu šílenou podváhu
• nepočítám kalorie, naslouchám svému tělu...když mám hlad, tak se najím. A když mi to nestačí, tak si přidám :D A když chci, tak si přidám ještě jednou :D
• jsem mnohem veselejší, společenštější než tomu bylo, jsem vyrovnanější...méně důležité věci méně prožívám
• mám mnohem více síly
• málokdy se stane, že by mi byla zima (když teda zrovna nejdu ven ve svetru při 11 stupních jako dneska :DDD )
• mám ze všech svých pokroků ohromnou radost :), stejně tak jako ji mají i všichni mí blízcí a lidé, kteří mi pomáhají zpátky do normálního života:)

Pravda je ta, že jak fyzický tak psychický stav, ve kterém jsem teď je naprosto nesrovnatelný s tím, v jakém jsem byla před několika měsíci:) Když si vzpomenu na to, jaká jsem byla ubohá troska(!!!!)...nerada o sobě píšu tak hnusně, ale ono to hnusné bylo...je mi z toho docela smutno. Na druhou stranu vím, že takhle už znovu žít nechci!!!!! :)

Mějte se krásně! A užívejte si nádherného jara!!!! :)

Jak bojuju s přejídáním

Ahoj holky! :))

Jak se vám daří? :) Vím, že se ozývám po delší době ale tak nějak jsem neměla potřebu publikovat žádné články :) Ale moc vám děkuji za všechnu vaši podporu a milé komentáře!!! Na vaše blogy chodím pravidelně a sleduji, jak se vám daří:)

Dnešní článek bych chtěla věnovat přejídání a tomu, jak se s ním poprat :) Ne, nemyslím si, že je tahle část mého života už za mnou...nicméně intervaly ve kterých se přejídám se prodlužují a momentálně je to už 10 dní od doby, kdy jsem se přejedla naposledy :))) Mám z toho opravdu radost!

Nedávno jsem četla nějaký komentář k článku o přejídání a mám pocit, že někteří lidé považují za přejedení to, když sní čokoládu...celou čokoládu! (celá čokoláda - to je hrůza, že? :D ) Ne, tohle podle mě není přejezení, to je jenom, když někoho honí mlsná :))) Jenom pro představu moje poslední přejezení vypadalo asi takhle: už ten den ráno jsem měla strach z toho, že bych se mohla přejíst čokoládami...takže jsem si říkala, že si je zařadím do jídelníčku a dopřeju si je než abych se pak, nejenom jimi, přejedla (haha :D)...nefungovalo to :D Takže k snídani jsem si dala hezky dvě čokolády. Po obědě jsem si dala ještě Milu, asi čtvery možná patery balíčky BeBe Dobré ráno a zajedla jsem to asi tak devíti musli tyčinkami. Tohle považuju za přejídání já. Ani jsem se tomu vlastně nechtěla moc bránit...chtěla jsem zkrátka jíst, jíst a jíst...až jsem byla plná, plnější a ještě plnější. Potřebovala jsem jíst...a jedla jsem věci, které se mi nasbíraly v pokoji aniž by mi nějak moc chutnaly...nejspíš bych si je ani nekoupila, ale zkrátka tam byly(tak po různu jsem je dostala od babičky) tak jsem je snědla.

Našla jsem na stránkách Anabell protipřejídací nápad - vytvořit si seznam věcí, kterými bych se mohla zaměstnat, když to na mě zase příjde. To je můj seznam:

•  umýt nádobí
•  uvařit si čaj
•  zamést pokoj
•  zatančit si
•  zacvičit si
•  kreslit
•  odlakovat a nalakovat si nehty
•  vytrhat si obočí
•  oholit si nohy
•  učit se francouzštinu
•  jít spát

Někdy si z něj vyberu nějakou aktivitu :) Prý pomáhají hlavně činnosti, které zaměstnají ruce...
Co mi dále pomáhá je představa toho, jak zle mi bude, když sním takové velké množství jídla...a kromě toho - když mi bude zle, tak nebudu ani moc příjemná na své okolí, nebudu moct dělat normální věci a budu se to snažit vykompenzovat hladověním...a to rozhodně není nic dobrého.

Ve chvíli, kdy jsem byla už hodně zoufalá ze své touhy se přejíst jsem si napsala na vnitřní stranu zápěstí NE a k tomu číslo: počet dní po které jsem se nepřejedla...dělá mi radost to, že to číslo každý den přepisuju :)))) Když mám chuť se přejíst, představuju si, jaké by to bylo začínat zase od začátku...a to mi hodně pomáhá :)))

Dále je tady také ona pověstná věta "už je to stejně jedno". Takový pocit jsem totiž měla vždycky když jsem si dala něčeho víc než bych si představovala...a pak jsem si k tomu dodala "stejně mám přibrat, tak co"... :D Ale není to jedno. Proto teď vždycky když si dám něčeho víc si říkám, že to není jedno!!! Že jsem se ještě nepřejedla, že jsem nic nepokazila...bylo by to jenom horší, kdybych jedla stále dál a nezastavila se...

Není to tak, že bych si na zápěstí napsala NE a od té doby neměla chuť se přejíst :D To ani omylem...chuť mám a někdy docela velkou, ale mám pocit, že intenzita je stále nižší :)) A stále lépe se mi daří s tím bojovat :) Už jsem schopna mít své milované zapékané musli ve své blízkosti aniž bych celou krabici snědla najednou :))), což je taky pokrok.

Doufám, že se máte skvěle a že se vám daří!! :)

Do mého života se vrátila radost

Milé dámy :))) (zkouším nový pozdrav :D )

Nejdřív bych vám všem chtěla moc poděkovat za hrozně milé komentáře!!! :) Moc si jich vážím, stejně tak jako vaší podpory!!! :)

Je neděle dopoledne, krásně svítí sluníčko. Já jsem si právě zacvičila a možná proto mě zaplavily ony pověstné endorfiny :)) Každopádně cítím, že se v mém životě dějí velké věci :D a chtěla bych se o ně podělit. Do mého života se totiž vrátila radost.

V průběhu mého anorektického období až donedávna jsem prožívala radost v několika málo případech: když jsem viděla na váze nižší číslo, když jsem jedla málo, méně než ostatní nebo když jsem objevila nějakou supernízkokalorickou potravinu :DD Což je samo o sobě dost smutné...Skvělé na tom je to, že se to změnilo :) Nebudu popírat to, že výše zmíněné události by zřejmě chorou část mé mysli stále těšily :D, nicméně naštěstí se v mém životě objevuje už i jiná radost :))

Mám chuť začít si opakovat francouzštinu :) Těším se, že si koupím mp3 přehrávač, audioknihu a budu si procvičovat francouzskou konverzaci třeba v autobuse nebo za chůze...třeba se mi francouzština bude hodit :) Třeba se seberu a odjedu do Francie :D nebo co já vím :))

Decoupage mě taky chytla:) Kromě dárku pro maminku jsem vyrobila hned další den další květináč :)) No a taky jsem si nakoupila dva další předměty, které čekají na to až se na nich vyřádím :D Stejně tak jako jsem si koupila i nové ubrousky :) Dokonce jsem se začala dívat i po nějakých kurzech ručních prací v Brně :) A taky mě napadlo, že bych mohla začít plést :D

Hrozně mě baví pečení :) I když teda peču stále to samé dokola :D Koláč, koláč, koláč :)) Peču ho prakticky každý den, když jsem doma...všem ostatním už leze krkem, akorát já ho do sebe pořád statečně cpu :D Chtěla bych zkusit i něco jiného a určitě se rozvíjet i v téhle oblasti, ale když tenhle recept je tak dokonalý, že se ho prostě nedokážu vzdát :D

Baví mě i práce v laboratoři a čtení odborných článků :), baví mě i psaní diplomky :) Baví mě i povídání si s holkami v laboratoři :) A taky se těším na to, že zítra půjdu poprvé na jeden nový předmět :)

Sama bych nevěřila tomu, že dokážu najít tolik věcí, na které se těším, baví mě nebo ze kterých mám dobrý pocit:)) Myslím, že jsem četla nejspíš v knížce doktora Krcha, že ho baví sledovat, jak dívky v průběhu léčby jakoby rozkvetou:) Myslím, že to je přesně ono :)))

Mějte se krásně!

Vyzkoušela jsem ubrouskovou techniku :)

Ahoj holky :)

Dneska přicházím s takovým tipem pro vás, které rády něco tvoříte :) Včera jsem narazila na pojem ubrousková technika. Zaujalo mě to, vyhledala jsem si informace na internetu, nakoupila jsem si k tomu potřeby a pustila se do toho :))

Mamka totiž bude mít narozeniny a já jsem jí koupila voucher do kosmetického studia, protože má hrozně ráda masáž obličeje...ale voucher je takový hrozně univerzální a docela neosobní dárek, tak jsem jí k tomu chtěla ještě něco vytvořit :)

Nebylo na tom nic těžkého - koupila jsem květináč, ubrousky, lepidlo a a lak v jednom, štětec. Hezky jsem si k tomu pustila Výměnu manželek a skoro dvě hodinky jsem si s tím vyhrála :)) Je to velmi jednoduché - z ubrousků vystříháte to, co byste rády měly na květináči. Odstraníte dvě spodní vrstvy třívrstvého ubrousku, přiložíte ke květináči a přetřete lepidlem a lakem v jednom :))

Květináč předtím:

 

A poté:

 

 

 

Nakoupila jsem si spoustu dalších ubrousků :))), takže se k tomu ještě určitě vrátím. A nemusí zůstat jen u květináčů, ubrouskovou techniku lze využít různě:) Je to velmi příjemný relax! Jednoduché a přitom kreativní :)

Mé úkoly na duben

Ahoj holky :))

Přiznám se, že jsem se nějakou dobu vzpamatovávala z toho, jak jsem se v pondělí ráno kvalitně přejedla :D Ani nevím, kolikrát jsem si zopakovala, že bych radši umřela než aby mi bylo takhle zle:D...Teď už je mi dobře...díkybohu!!! :D Každopádně mě to vedlo k jednomu závěru...už se nepřežeru!!!!! :D (haha :D) Nevím, kolikrát jsem si to už takhle říkala a nikdy to nefungovalo :) No o tomhle jsem stejně mluvit nechtěla :))

Bez ohledu na komentář, který se nedávno objevil u mého posledního článku ve mně uzrálo rozhodnutí, že se začnu stravovat kvalitněji :) Samozřejmě si nemyslím, že čokoládové tyčinky jsou výkvět gastronomie ani si nemyslím, že jsou pro mé tělo to nejlepší. Taky mi není příjemné, když někdo kritizuje to, co jím:) Ale takový je život a každý máme právo na svůj názor :) A já ten váš akceptuji:) Jenom bych chtěla říct, že myslím, že sama dobře vím, kde mám jisté mezery...jenom jsem se zkrátka ještě nedopracovala k tomu, abych s nimi něco udělala.

Takže zpátky k tématu :) Rozhodla jsem se tedy, že se začnu stravovat kvalitněji:) Nerada bych ale z anorexie do orthorexie :D Takže to nehodlám nikterak přehánět...Stále si budu dopřávat to o co si moje tělo řekne...jenom se k tomu navíc budu se modlit aby si říkalo o nějaké zdravější věci :DDD Tak a teď vážněji :))) Sladké si budu dopřávat i nadále, ale spíš ve formě svého milovaného koláče, ve kterém jsou i dobré věci - tvaroh, jablíčka, tuky:)), cukry...kdežto v těch čokoládových tyčinkách, kterých jsem schopna sníst asi tak milion na posezení, je bůhvíco :D

Taky jsem si všimla, že mám chuť i na normální věci - jako třeba chleba nebo šunku, celkem bych si dala i banán nebo konečně vyzkoušela to arašídové máslo, které všechny tak milujete :))) Nebo nějaký smetanový jogurt :D Zkrátka si uvědomuju, že léčba anorexie nespočívá jen v tom, že do sebe nacpu, co najdu :) Myslím, že je to i o tom, abyste...abych hlavně já :D...jedla vyváženě, dala tělu to, co potřebuje, nebála se zkoušet nové věci a pořádně rozšířila svůj jídelníček. A to je něco, na co bych se teď chtěla zaměřit :) To je můj hlavní úkol na duben:) Protože přibírat mi jde, ale přibírám z potravin, které mé tělu nejsou příliš prospěšné :)...takže bych teď chtěla svému tělu dopřát nějaké kvalitní živiny :))

A protože je začátek měsíce, svádí mě to k tomu, abych si vytyčila nějaké cíle a napsala si zase jeden seznam - tentokrát toho, čeho bych chtěla dosáhnout :)))

Úkoly na duben:

1. jíst kvalitní(když ne kvalitní, tak aspoň kvalitnější:D) potraviny
2. zkoušet nové věci
3. snažit se nepřejíst
4. cvičit....pokud se mi bude chtít :DDD
5. číst odborné články, poctivě pracovat v laboratoři, napsat zase část diplomky :)

Pokud se mi povede tohle všechno, budu nadmíru spokojená :))) A pokud se mi nepovede nic, tak se mi třeba povedou jiné věci :DDD

Mějte se krásně! :))))

Jak se mi daří :))

Ahoj holky :))

Chtěla bych vám všem nejdřív moc poděkovat za veškerou podporu, kterou jste mi za celou dobu vyjádřily! Jsem za to neskutečně vděčná!!! :)

Pravda je ta, že zvažuji,jestli bych si od blogu neměla nachvilku odpočinout...Mám trošku pocit, jestli to, že se stále stylizuji do role "léčené" chudinky nebo bojovnice ze mně skutečně "léčenou" nedělá:)...přitom bych třeba mohla být ještě o něco dál :))), jestli mi rozumíte :)

Dneska ráno jsem se (po snídani)zase přejedla - měla jsem čokoládu Toblerone, celé Toffifee, dvě tyčinky Mars, dvě Snickersky, Margotku, Twix a Kaštany :D Bylo toho tolik, že jsem možná na něco zapomněla :D Ale chutnalo mi to skoro všechno :DDD Twix teda nic moc, Marsky byly skvělé, Toblerone taky :))))V minulosti bych si nevěřila, kolik toho jsem schopna spořádat :)) Vlastně mi z toho není ani moc špatně :)...jenom trošku :DDD

Ale jsem unavená z anorektického myšlení....z přemýšlení o tom, jak se takového množství kalorií zbavím....kolik hodin teď nebudu moct jíst...jsem unavená z plánování dalšího jídla tak, aby kaloricky vykompenzovalo tenhle můj "malinký" prohřešek :D :D Takže nic takového dělat nebudu :) Až budu mít hlad, tak se prostě najím a bude :)

Možná by vás taky zajímalo, co jsem měla včera k obědu :P Kuře, zelí a knedlíky :P:)) A dneska bude repete :D Knedlíky ráda nemám a asi nikdy nebudou mým oblíbeným jídlem. Ale jsem schopna sníst i věci, které mi prostě nechutnají. Není to tak těžké, jak by si některé anorektičky nejspíš myslely :) Je to zkrátka jenom jídlo! Mám pocit, že pro spoustu anorektiček má jídlo nějaký nadpozemský magický význam...ne, je to zkrátka jenom jídlo. I když sníte něco, co vám nechutná nebo je nezdravé či obsahuje větší procento tuku nebo má jiné než optimální složení, nezabije vás to...nemusíte se toho bát! Zkrátka lze se překonat a sníst to jenom proto, abyste třeba udělaly někomu radost:)

Výčitky? Těch jsem se teda ještě nezbavila, ale pravda je, že momentálně mám pocit, že už je mít nebudu nikdy :D Vím, že to je blbost:) Myslím, že vyléčená ještě opravdu nejsem...ale pracuji na tom :), pracuji na sobě a přibírám:)

Zkrátka jsem dospěla do fáze, kdy mě fakt nebaví nad jídlem přemýšlet a věnovat mu většinu svého času :) Myslím, že takový prostor si zkrátka nezaslouží :)) Chci se věnovat něčemu důležitějšímu :))

Ptaly jste se, jestli jsem přibrala - ano přibrala :) A stále tak nějak bojuji se svým vnitřním pocitem, abych se s přibíráním vyrovnala...Přibrala jsem a není to žádná prohra :)) - komu je vlastní tohle anorektické myšlení, určitě si dokáže představit ten pocit, když vidí na váze vyšší číslo. Takže s tím bojuji:) Přibrala jsem, protože jsem přibrat chtěla :) Není to známka slabé vůle, naopak...je to známka toho, že bojuju:)) Přibrala jsem a je to sakra dobře :)) Přibrala jsem, protože je to tak pro mé tělo nejlepší a zaslouží si to :)

Svou váhu jsem na blog přestala přidávat, protože jsem se začala vážit tak, jak by se vážit mělo - ráno, na lačno, ve spodním prádle :) Tedy jinak než předtím :) Předtím jsem se vážívala většinou dopoledne, hezky napapaná a hydratovaná :)

Další změnou je to, že mamka přede mnou přestala schovávat váhu :) Zkrátka už se můžu vážit jak chci :D Dělám to tedy většinou ale jenom ráno :)...ještě bych se chtěla dopracovat k tomu, že váha sice přístupná bude, ale vážit se nebudu :)) To by bylo ještě lepší :) Kromě zpřístupnění váhy mi mamka taky dovolila cvičit :)) Ukázala jsem jí totiž, že přibírat můžu, i když budu cvičit:) Necvičím žádné namáhavé workouty, většinou jenom tak půl hodinky denně :)

Ještě bych si přála, aby mi mamka začala více důvěřovat:) Jakmile se seberu a jdu třeba do obchodu, hned si myslí že jdu proto, abych spálila kalorie...nebo když se přejím a následně nemám hlad, hlídá to, že jsem neměla večeři...Na jednu stranu její ostražitost chápu a je určitě způsobená strachem. Na druhou stranu, kdyby se normální člověk přejedl tak jako já...asi těžko by potom šel a dal si ještě večeři :D

Tak to jsou změny, které se udály u mně :)) Jak se vede vám?

Přeji vám všem krásné Velikonoce se spoustou dobrého jídla a minimem modřin!!! :)

edit 10:38: tak jo, je mi hrozně zleeeeeee :D

Mám hrozný týden :D

Ahoj holky! :)

Jak se vám daří? Tenhle článek bude jenom o tom, že se mi vůbec nedařilo :D A napíšu sem taky pár věcí, o kterých jsem přemýšlela :)

Já mám za sebou pekelný týden :D Vůbec se mi nedařilo! :D
V pondělí jsem se přejedla musli a myslela si, že umřu, jak mi bylo zle. V úterý jsem byla na stáži a nepodařilo se mi téměř nic z toho, co jsem dělala :D Ve středu jsem ztratila kontaktní čočku, takže jsem celkem dobře viděla jenom jedním okem, což bylo šílené!!!! :D
Od pondělí do čtvrtka jsem chodila do laboratoře a nepovedlo se mi nic z toho, co jsem dělala!! :D

A víte, co je na tom všem nejlepší? Že se ničím z toho doopravdy netrápím :D :) Byl to strašný týden a pozitivní na tom všem je, že jsem ho vůbec přežila :DD Ale mám nové kontaktní čočky a dneska jsem si objednala i nové brýle :)) (Kdo je taky krátkozraký ví, jak hrozně nepříjemné je nevidět. Už to nechci zažít!) Hrozně se mi líbí a těším se na ně :))

Teď když se tu bestii anorexii snažím vystrnadit ze svého života, často přemýšlím o tom, jestli se budu někomu líbit až přiberu ještě víc :)(racionálně si samozřejmě odpovědět zvládnu). Na druhou stranu si říkám a proč bych se měla někomu líbit:)? Hlavně, že mi bude dobře. Cítím se pak vždycky hrozně dobře, taková svobodná. Prostě nemusím mít přítele...nemusím se mu ani nikomu jinému snažit zalíbit. Nemusím mít velikost xs, mít perfektní make-up a dokonale učesané vlasy...Vlastně nevím, kde se ve mně předtím vzala potřeba někomu se líbit. Ano, samozřejmě je to příjemné...na druhou stranu je to taky dost svazující. Vždyť kolik věcí v našem životě děláme proto, abychom se někomu líbily? Já nevím, jak vy, ale já mám pocit, že moc. Hezky se oblékáme, líčíme se, chodíme cvičit, lakujeme si nehty, holíme si nohy, bělíme si zuby, barvíme si vlasy, nosíme podpatky...a to už vůbec nemluvím třeba o plastikách. Já jsem se prostě rozhodla, že je mi to jedno :) Jsem taková, jaká jsem a když podstoupím některou z těchto zkrášlovacích procedúr, bude to výhradně z mé vlastní potřeby:) Prostě jsem tak nějak ztratila potřebu se někomu zalíbit :)) Myslím, že je to dobře. Klidně můžu být sobecká a věnovat se sama sobě, tomu co mě baví. Tomu, co mám ráda a co ráda dělám. Můžu se zkrátka soustředit na to, aby mi bylo dobře.

A taky jsem si uvědomila jednu moc důležitou věc, která ale bude znít jako hrozné klišé, když si ji přečtete....uvědomila jsem si, že není důležité, jak vypadám, ale to jak se cítím. Je to svatá pravda!!! :) Život je zkrátka o tom, jak jej prožijeme, o tom, jak se cítíme, jak nám je...ne o tom, jak u toho vypadáme. Chci plnohodnotný život, ne mít vzpomínky jenom na to, co jsem jedla, jak jsem cvičila, kolik kg jsem vážila...Jaký je to život, když máte místo mozku kalorické tabulky a jste sice dokonale hubené, ale hladové, protivné, najídloneustálemyslící? :)) Myslím, že nic moc...hlavně ve srovnání s životem, ve kterém je vám prostě dobře:)))

A poslední věc - našla jsem novou motivaci k přibírání! :) Asi bych se v budoucnu chtěla věnovat vědě. Baví mě :)) A k tomu nezbytně nutně potřebuju dobře fungující a kvalitně vyživovaný mozek:))))

Napadá vás něco, o čem byste si chtěly počíst? :))

 

Mějte krásný večer!