čtvrtek 28. února 2013

Včerejší psychoterapie o:)

Takže dneska ráno jsem volala do fakultní nemocnice a zrušila svou hospitalizaci na psychiatrii:) Nejednala jsem impulzivně, ale po zralé úvaze a pevně doufám, že toho nebudu litovat. Včera jsem měla sezení u pana psychiatra/ psychoterapeuta. Byla jsem u něj poprvé a musím říct, že je to velmi příjemný člověk. Naprosto si mě získal ve chvíli, kdy jsem mu přiznala ty své bonbonové orgie a začala jsem se mu div ne omlouvat, že samozřejmě vím, že nemám bonbony nahrazovat hlavní jídlo:D Vůbec se nad tím nepozastavoval, téměř nad tím mávl rukou a řekl, že je důležité, že jím:)))) Chci ho vidět znovu!!!! :DDD Jedno 50 minutové sezení vyšlo na 300 Kč :)

Obrátila jsem se na něj samozřejmě se spoustou dotazů ohledně hospitalizace, vysvětlila jsem mu svou situaci a pak velmi trpělivě odpovídal na všechny mé dotazy :) Říkal, že hospitalizace by mi určitě neublížila, naopak by mi mohla pomoct. Ptala jsem se ho na benefity hospitalizace: jednoznačně REŽIM a pak také terapie. Skupinová terapie bývá asi dvakrát týdně, sejde se na ni skupina lidí s podobnými problémy. Pacienty k individuální terapii si vybírají lékaři, ta probíhá asi jedenkrát týdně 50 minut. Je taky možné, že bych individuální psychoterapii nedostala. Mě "lákalo" na hospitalizaci hlavně to, že bych měla možnost pracovat na své psychice :) Představovala jsem si, že ta psychoterapie bývá intenzivnější. Což byl asi ten nejzásadnější důvod pro to, že jsem hospitalizaci zrušila. Ptala jsem se taky na tu děsivou veku :D Říkal, že veku tam ještě neviděl :D :D Tak to byl asi opravdu starý jídelníček a navíc potraviny, které nejím se dají nahrazovat - mohla bych si třeba koupit jiné pečivo odpovídající gramáže. Ptala jsem se taky, jak je to s dozorem při jídle a pochopila jsem to tak, že pokud nemá pacientka kritickou váhu, tak je hrozně fajn, když všechno sní, ale nikdo nad ní nestojí a nehrozí prstem :)) Není to tak, že nemůžete vstát od stolu dokud nesníte všechno. A co se týká toho režimu - díky tomu, že vám jídlo připravuje někdo jiný je z vás sejmuta zodpovědnost za to, co a jak připravit, nemusíte se rozhodovat kolik čeho sníst. Nemusíte nad jídlem tolik přemýšlet, prostě jen jíte...

Dneska ráno jsem se k němu objednala na příští středu :), mám přijít s nějakou zakázkou - s něčím, na čem bych chtěla pracovat :) Tak popřemýšlím, co přesně by to mělo být :D :D :D Asi bych se chtěla zaměřit na vztah k sobě samé, sebeúctu, sebevědomí a tyhle věci, které mi žalostně chybí :D Ve středu taky půjdu na první návštěvu k paní psycholožce v Anabell :) a v pondělí opět k nutriční :)) Mamka radost ze zrušené hospitalizace samozřejmě neměla, ale já jo :D Najednou si víc vážím svobody :D

Právě jsem si dala sva rohlíky se šunkou, misku zeleniny a skoro celou krabici zapékaného musli :D Výčitky bohužel mám...ale všechno je tak, jak má být. V mém světě je všechno v pořádku:) Miluji své tělo a dopřávám mu všechno, co potřebuje! Jdu se podívat, jak se daří vám! :)

středa 27. února 2013

Návštěva u nutriční terapeutky

Proběhla už v pondělí:) Chodím do Anabell a nutriční poradenství je teď na 2,5 roku financováno (tuším Evropskou únií?) - což znamená jednu opravdu skvělou zprávu - je to zdarma! V minulosti jsem u nutriční terapeutky platila 300Kč za jedno sezení:) (500 Kč v případě, že jsem chtěla absolvovat analýzu na přístroji InBody.) Takže pokud jste někdy uvažovaly o návštěvě nutriční terapeutky, ale neměly jste dostatečné finance, teď je ta správná příležitost to napravit! :)

Pro ty z vás, které třeba netuší, co přesně si pod takovou návštěvou mají představit: Probíráte spolu své stravovací zvyklosti:), vaše jednotlivá jídla, co obvykle snídáte, svačíte, obědváte, večeříte. Pokoušíte se postupně zařazovat nové potraviny, případně teplá jídla (pokud se ji obáváte a nejíte je). Doporučí vám jídelníček vhodný pro vás a vychází přímo z toho, co vy konkrétně jíte. Žádný univerzální jídelníček, ale jídelníček přesně pro vás:) Zkrátka cílem je normalizovat váš jídelníček a vaši hmotnost:) Taky vás může zvážit, monitorovat nejenom vaší hmotnost, ale také složení vašeho těla :)

Co se konkrétně týká mé pondělní návštěvy - paní nutriční říkala, že by byla ráda, kdybych teď, když jsem tak motivovaná docházela do poradny jednou týdně, což se mi líbí a jsem rozhodně pro:) Procházely jsme spolu také můj jídelníček - to jak by měl vypadat. Samozřejmě nemám bonbony nahrazovat hlavní jídlo ( to už ale všichni víme, že? :D ) Řekla jsem jí, jak to teď vypadá s mým denním energetickým příjmem - asi 8000 kJ. Myslím, že ji to potěšilo, protože je to pokrok od doby, kdy jsem tam byla posledně. Mluvily jsme i o léčebně. Minulý týden jsem se totiž dívala, jaký byl jídelníček v nemocnici a upřímně jsem se vyděsila :D Ten jídelníček byl sice asi přes dva roky starý, ale nechce se mi riskovat, že bych se setkala s něčím takovým, pokud bych byla hospitalizovaná :D Jídelníček zde  Bílé pečivo sním, rohlík je v pořádku. Ale mám pocit, že kamkoliv(dívala jsem se na tu první dietu) jsem se do jídelníčku podívala byla veka! Prostě veka téměř všude. K snídani, svačině, snad i k večeři. Myslím, že toho vydržím dost, ale tuhle vekovou dietu bych asi nepřežila :D Veka je dobrá, když je transformovaná třeba do silvestrovského chlebíčku :D, ale jinak mi jako pečivo opravdu nechutná. Takže veka se stala v poslední době asi důvodem k tomu, proč bych do nemocnice jít opravdu nechtěla :D Paní nutriční říkala, že je to moje rozhodnutí:) A že do nemocnice se dá jít kdyžtak i později...čímž řekla v podstatě vše.

A taky jsem dostala dvě brožurky: První z nich: Svépomocný manuál aneb Jak si mohu sám/sama pomoci.  Přečteno:) Je určitě užitečný, protože kromě takových těch obecných faktů, které jsou nemocným poruchami příjmu potravy jistě velmi dobře známé, obsahuje i úkoly, které třeba pomohou nemocným přijít na to, proč onemocněly a kdo vlastně vůbec jsou:) Protože nevím, jak vy ale já si tím momentálně nejsem vůbec jistá. Mám v sobě hrozně velký zmatek, občas se mi stane, že vůbec nevím, co cítím, nevím proč. Prostě se v sobě vůbec neorientuju!! Napadlo mě, že když se budu prostřednictvím manuálu věnovat sama sobě třeba příjdu na to, proč jsem onemocněla :) Obsahuje 10 lekcí, jejichž témata jsou: Poruchy příjmu potravy - je to můj problém?, Léčba - jak se léčit a vyléčit, Jídlo a jídelní režim - co je"normální", Tělo - jak ho mít více ráda, Emoce - jak je prožívat a projevovat, sebeúcta, sexualita, vztahy s druhými, práce a studium. Obsahuje i seznam kontaktů na odborníky :) Asi budu procházet jednotlivé úkoly ( nevím, jestli všechny) a třeba mi to pomůže:) Je tedy docela možné, že se můj blog na chvíli promění na něco jako terapeutický deník:) Úkoly, které budu plnit budou hlavně pro mě, případně i pro vás, pokud byste si je chtěly taky vyzkoušet. Rozhodně je ale můžete ignorovat :)

A občas vás taky budu zásobovat tím, co jsem si v brožurce přečetla, jako třeba teď:

"Tví blízcí, rodina, přátelé, odborníci, tě mohou podpořit, motivovat a podržet, ale vyléčit se můžeš jen a pouze ty. Neexistuje žádný zázračný lék ani recept na poruchy příjmu potravy. Je to jen tvé rozhodnutí, odhodlání a víra, že se vyléčíš. Léčba - to je správné a vyvážené stravování a dlouhodobá práce na vnitřních problémech, které vedly k rozvoji poruchy příjmu potravy."


(zdroj: Svépomocný manuál aneb Jak si mohu sám/sama pomoci, Mgr. Jarmila Švédová)

Druhou brožurku jsem ještě nečetla, ale ta je myslím pro partnery a pro otce :)

Byla to hodně přínosná návštěva, paní nutriční mi taky řekla, že mi v Anabell mi mohou nabídnout také psychologickou péči. U tamější paní psycholožky jsem ještě nebyla, ale pokud se rozhodnu pro ambulatní léčbu, určitě se k ní také objednám. Tato služba je totiž také financován o:) Což je opravdu skvělé, protože nemusím mít špatný pocit z toho, kolik by do mé léčby museli rodiče investovat:) I když samozřejmě říkají ať v tomhle ohledu na peníze nehledím...ale já hledím :D Mohla bych do Anabell docházet třeba jednou týdně - na sezení s nutriční terapeutkou i psycholožkou. Jednou měsíčně k psychiatrovi, a jednou měsíčně k paní psycholožce, kterou mám ve městě ve kterém bydlím a ke které chodím už přes rok. To zní docela intenzivně, ne? :)

Teď běžím na schůzku s tím psychoterapeutem a večer se podívám, jak se daří vám!! :))

neděle 24. února 2013

Další pozitivní seznam o:)

Tak dneska přidávám opět jeden pozitivní seznam :)) Aneb věci, které mě potěšily:)

  • začala jsem pořádně papat a trošku přibrala :)
  • mám možnost hospitalizace (což je fajn, protože můžu zvážit svou schopnost léčit se ambulantně či v nemocnici)
  • vyzkoušela jsem si nový test v laboratoři, malinko pohnula se svou diplomovou prací
  • viděla jsem sestru a skvěle jsme si pokecaly :)
  • dostala jsem nový lak a džíny :)
  • přečetla jsem dva věděcké články
  • zvládla jsem sníst vepřové mělněné maso!, zapékané musli
  • několik rán se mi povedlo neposnídat bonbony :D
  • odpověděla jsem na inzerát na seznamce :D :D
V pondělí mě čeká sezení s nutriční :) Celkem se na to těším. Zaujala jsem k tomu aktivní postoj a sepsala pokroky, které jsem udělala od doby, kdy jsme se viděly naposledy(to bylo před Vánoci). A ještě jsem si napsala seznam témat, které bych s ní chtěla probrat :)

Ve středu mě čeká pro změnu sezení s psychoterapeutem:) U něj jsem ještě nebyla, jsem zvědavá :)) Chtěla bych se ho hlavně zeptat na tu hospitalizaci. Na to, zda si myslí, že je v mém případě nezbytná...Bylo to pro mě už uzavřené téma, ale tajemná komnata se znovu otevřela :D :D Mamka si myslí, že by bylo lepší kdybych se nechala hospitalizovat. Argumentuje tím, že by ta terapie byla intenzivnější. V tom má určitě pravdu...A taky si myslím, že by se jí dost ulevilo, protože bych byla v péči odborníků a ona by nemusela trnout, jestli dál nehubnu...takže to dost možná to udělám kvůli ní. Už si toho chudák za tu dobu, co jsem nemocná užila až až...Já jsem přesvědčená o tom, že přibrat dokážu, v tom už nevidím problém, ale určitě bych to chtěla mít v pořádku i v hlavě :D :D Takže pokud by mi tam dokázali pomoct... :)

sobota 23. února 2013

Taky jste hrály hru "chci přibrat, ale nejde to"? :)

Ahoj holky!

Opět bych vám chtěla moc poděkovat za veškerou vaši podporu a milé komentáře! Jste opravdu úžasné a já si vás moc vážím! Nikdy bych nevěřila tomu, že by mi mohly opravdu pomáhat, ale zdá se, že to funguje:)

Dneska ráno jsem se vážila: 47,4 kg :)) Takže oproti minulému týdnu jsem o 0,7kg těžší :D To, že jsem na váze uviděla vyšší číslo (a o tolik! :D) se mnou tentokrát příliš nezamávalo :)) Vyčetla jsem v knížce doktora Krcha, že na vzrůst tělesné hmotnosti o 1 kg je zapotřebí příjmout v průměru 25 000 -30 000 kJ NAD BĚŽNOU ENERGETICKOU POTŘEBU. Takže mě to nechává celkem klidnou :D A co se týká mého včerejšího dezertu, tak s žádnými výčitkami jsem asi ani nebojovala :) Pravda je taková, že mi bylo až do večera těžko :D, takže večeře byla lehká. Vlastně mi je těžko ještě teď... :D Ale teď je to možná ze snídaně, což byla taky pěkná energetická pecka :D

Možná je na téma mého dnešního článku ještě trochu brzy, protože nad anorexií ještě vyhráno nemám. Inspirovaly mě k němu některé vaše články, jídelníčky a taky samozřejmě vlastní zkušenosti. Chtěla bych se rozepsat o mém dosavadním pseudoboji s anorexií.
Jak už jsem určitě někde zmiňovala nemocná jsem přibližně rok a půl. Nicméně rodiče o tom vědí asi od podzimu loňského roku. Do té doby jsem hrála hru "chci přibrat, ale nemůžu!nejde to!"Že vám to něco říká? Čtěte dál:)

Tuhletu "hru" určitě spousta z vás dobře zná. Hrála jsem ji já a hrály ji i některé z vás. Některé z vás ji hrají dodnes... Je to přesně taková ta pseudosnaha se svou váhou něco udělat, abyste ukonejšili své okolí a to Vám konečně dalo pokoj. Takže toho víc sníte, ale trváte na tom, že chcete každý den hodinu cvičit. Nebo chcete přibrat na svalech(ale vaše výživa ani pohyb tomuto vašemu přání ani zdaleka neodpovídají.) Případně trváte na to, že chcete přibrat pouze ze zdravých potravin. Chcete přibrat pouze z jídel, která vám chutnají! Když už přibrat, tak ne z pití! A rozhodně pomalu! (přičemž zapomínáme, že naše tělo není stroj, který můžeme naprogramovat...ale má prostě vlastní principy a jeho fungování je ovlivňováno řadou faktorů). Nebo trváte na tom, že přiberete ale nebudete jíst smažená jídla, bílé pečivo, vepřové maso, smetanu, šlehačku a sladkostem - těm se vyhnete několikakilometrovým obloukem. Kladete si milion různých podmínek. Dělala jsem naprosto to samé - a ne ani mně se ještě nepodařilo oprostit se od všech těchto podmínek, ale věřím, že k tomu dojde. A přestože vám rodiče neustále ustupují - nikdy nedodržíte, to co jste slíbily a to že přiberete. A pokud přiberete, tak vás to tak vyděsí, že za pár dní máte svoji váhu nenápadně zase zpátky. A pak nastává druhé kolo...jdete od lékaři k lékaři a zase všude slibujete, že přiberete! Možná si opravdu myslíte, že přiberete, možná už ale ve chvíli, kdy to slibujete víte, že se nic takového dít nebude. A že tohle je jenom jeden z vašich dalších úhybných manévrů.

O tom, že chodím k nutriční jsem se taky už určitě zmiňovala:) Probíraly jsme spolu, jakým směrem měnit můj jídelníček...A tak jsem se o to "pokoušela":)...vždycky, když jsem ale šla do obchodu, tak jsem se nedokázala přemoct a zase si koupila to samé. Pokaždé jsem šla těmi stejnými uličkami a i když jsem zabloudila do jiné, nakonec jsem do košíku hodila zase něco, na co jsem byla zvyklá. Něco "bezpečného", light, ZERO, případně nějakou jinou "kaloricky výhodnou" potravinu. A když jsem potom měla hlad, zase jsem si dala to samé. Nikdy se mi tak úplně nepovedlo změnit jídelníček...nepovedlo se mi to, protože mi chybělo odhodlání, chyběla mi rozhodnost a touha s anorexií OPRAVDU něco udělat! Nebo jsem ho kaloricky navýšila, ale zase jsem ubrala někde jinde. Podváděla jsem sebe samou...a to vědomě. A když neustále děláte ty samé věci a jíte ta samá jídla, je jasné, že co se týká váhy -stagnujete...

Dlouho jsem se taky těšila z toho, jak jsem skvělá, že se mi daří zařazovat některé nové potraviny! :D A to je přece něco, na čem jsme se s nutriční domluvily! :) A doma jsem zase všem líčila, jaké dělám velké pokroky :D Že jsem snědla čtvrt kila tvarohu!!! :D (který byl ještě ke všemu jen tak mezi námi nízkotučný) Ale váha buď stagnovala nebo klesala, rozhodně nestoupala!

A víte proč jsem celou dobu hrála tohle divadlo? Protože já jsem vlastně nikdy DOOPRAVDY přibrat nechtěla. Nebyla jsem s tím smířená a už vůbec jsem nebyla odhodlaná! Nechtěla jsem na sobě ten tuk, kterého jsem se tak pracně zbavovala uplynulé měsíce. Vynaložila jsem takové obrovské úsilí, omezovala se v jídle abych nakonec zase přibrala? Byla jsem přece tak úspěšná v hubnutí! A teď se toho mám vzdát? Ani za nic!!!Anorexie tady se mnou byla tak dlouho! Kdo jsem vlastně bez ní?! Nechtěla jsem přibrat, zároveň jsem však ze svého okolí cítila tlak. Věděla jsem, že bych přibrat měla, že se spousta lidí trápí. Proto jsem se tvářila, že přibrat chci.

S anorexií jsem žila velmi spokojeně asi rok a půl...a nevadilo mi to, bylo mi relativně dobře.  Celou tu dobu jsem samozřejmě věděla o tom, jaké by mě mohly potkat následky a co všechno by se mi mohlo stát. Opakovala mi to psycholožka, psychiatr, nutriční, samozřejmě i mamka. Četla jsem to v knížce pana doktora Krcha, četla jsem to různě na internetu, vyhledávala dokumenty o anorexii a poruchách příjmu potravy nejenom v češtině, ale i v angličtině...Ale přestože jsem to věděla, musela jsem si to prostě nějak sama srovnat v hlavě, uvědomit si to...Sama jsem se musela rozhodnout a začít bojovat...doopravdy, už žádný pseudoboj :)) Dříve jsem prostě hledala výmluvy. Nejen proč se mi nedaří přibrat, ale taky důvody pro to, abych přibírání mohla neustále odkládat! "Teď přibírat nebudu, protože"...nebo "ještě dneska si dám na snídani tohle, protože je to tak strašně dobré", "jím to, protože je to zdravé", "má to spoustu omega tři nenasycených mastných kyselin, vlákniny a jánevímčehovšehoještě", "potřebuju jíst i hodně zeleniny, protože je tam hodně vlákniny" případně "musím letět, takže si tu svačinu udělat nestihnu"...nejstupidnější výmluva ze všech ale byla"teď nemůžu moc jíst, protože půjdu do léčebny" :D  - protože jsem se necítila dostatečně vyhublá na to, abych tam šla.Chápete, jaký je to nesmysl? Co si budeme povídat, každá určitě máte "ty svoje" důvody a výmluvy pro svoji anorexii a pro to, proč se nezačít léčit-pořádně jíst a přibírat hned.

Doufám, že v mém případě je opravdu konec veškerému pseudoboji...moc bych vám přála, aby tomu tak bylo i ve vašem případě!!!! :)  

pátek 22. února 2013

Můj dnešní oběd a "dezertíček" :D :D :D

Jdu se vám pochlubit svým dnešním obědem a dezertem :)))

Tuňák ve vlastní šťávě, celozrnné kolínka, brokolice, ředkvičky:
 
 
čtvrt naprosto luxusního jablkového drobenkového koláče
 
 
přídavek 1:
 
 
přídavek 2 :D :
 
 
 
Je mi trochu zle :D Ale když ten koláč byl tak skvělý!!! :) Ještě tam zbyl kousek...není škoda ho tam nechat? :D
 


čtvrtek 21. února 2013

Prostě se uzdravím a hotovo :D

Kdo četl několik mých posledních článků, tak už nejspíš trne o čem bude ten dnešní :D Copak se mi to v té mé hlavičce makovičce zase urodilo? :D S jakou kravinou příjdu tentokrát? :D

No takže - dneska ráno jsem se sebrala a bez toho aniž bych byla objednaná jsem vyrazila ke svému psychiatrovi :D Hezký začátek, ne? :D  Je to hrozně příjemný člověk :) Chtěla jsem s ním probrat svou situaci ohledně léčebny, ohledně toho, jak se cítím. Nemůžu si pomoct, ale je mi prostě líp. Cítím se lépe než když jsem k němu přišla na začátku ledna s prosbou, aby mi napsal doporučení k hospitalizaci. Domluvili jsme se spolu, že to ještě zkusíme ambulantně :)) (Technická poznámka: to, že jsem si to domluvila s ním ještě neznamená, že mě do léčebny nenažene mamka :D) Objednala jsem se u něj znovu zhruba za měsíc :)

Pak jsem se šla objednat ještě ke své psycholožce - na 18. března :)) A ještě jsem napsala e-mail nutriční :D S tou bych se mohla vidět už příští týden.

Jo a aby toho nebylo málo objednala jsem se ještě na příští středu do psychoterapautické ambulance pro dlouhodobou terapii poruch příjmu potravy :D Prostě jsem se rozhodla, že to vezmu do vlastních rukou:D Možná, že se objednám ještě k někomu...Už mě ale nikdo nenapadá.... :D :D :D Dneska ráno jsem se totiž vzbudila s pocitem, že to přece nemůže být tak těžké, abych to bez hospitalizace nezvládla sakra už :D!!!! Vždyť spousta z vás zvládla anorexii ambulatně! A máte můj obdiv! Můj obdiv má kdokoli, kdo tu mrchu porazil, ať už ambulatně nebo s hospitalizací :)

Abyste tomu rozumněly - jsem hodně cílevědomá, ambiciózní (která anorektička není, že? :D )...a když si něco usmyslím, tak není možné, abych toho nedosáhla:) Takže jsem si teď usmyslela, že se z anorexie uzdravím. Už si nebudu klást tak nesmyslné podmínky jakože chci přibrat jenom 100 gramů týdně :D Prostě jsem se začala cpát a jak to půjde nahoru, tak to prostě půjde nahoru. Budu věřit svému tělu, že se s tím nějak srovná! Rozhodla jsem se, že i když to bude boj, budu se snažit si pořádně užít i to, že si můžu jíst, co chci :) (jako dezert jsem si po normálním teplém obědě-kuřecí závitky s brambory a brokolicí- dala koláč...ale ne kousek koláče. Snědla jsem téměř půlku plechu!!!! :)))) A výčitky? Momentálně nic takového nepociťuju:) Koláč byl naprosto báječný!!!! A zítra bude možná taky :)) To by byla skvělá snídaně :) Prostě anorexii už nedám ani prostor ani příležitost. Je to hnusná mrcha a nic jiného si nezaslouží. Nechci, aby byla součástí mého života a už vůbec ne, aby ho řídila!!!!

Opravdu velmi mě potěšila podpora mého taťky, který měl radost, že jsem napadla ten koláč :D Říkal, že pokud to zvládnu sama bez léčebny, tak to bude jedině dobře :) Asi jsem přesně něco takového potřebovala slyšet :))

středa 20. února 2013

Moje rozporuplné pocity a včerejší jídelníček

Nejdřív bych vám všem chtěla moc poděkovat za podporu! Opravdu moc si vážím každého vašeho komentáře a samozřejmě taky toho, že si najdete čas na ty moje nesmysly :))) Až dopíšu tenhle článek, tak se půjdu kouknout k vám, jak se vám daří:))

Mně tak nějak pořád stejně blbě. Ale ne...náladu mám o něco málo lepší :) Zato s jídlem zase zápasím jako se smrtí. Když se sprchuju(a nejenom tehdy) tak si najednou připadám mnohem objemnější. Mnohem těžší. Připadám si hnusně, odporně. Je divné, že když se podívám na tu fotku, kterou jsem tady uveřejnila v pátek už ani tam si nepřipadám tak vyhublá, už mi nepřipadá, tak otřesná...Možná pro to, že mě čeká ta hospitalizace a já se necítím dostatečně "zubožená" na to, abych byla několik týdnů na psychiatrii...Vždyť přece na psychiatrii jsou hospitalizované holky, které jsou opravdu nemocné, opravdu vyhublé...ne holky jako já!! Víte z čeho mám strach? Z toho, že se tam na mě budou dívat jako na simulanta, který si to všechno vymýšlí...protože mám pocit, že prostě nevypadám dostatečně jako anorektička.

Vím, že dělám krok zpátky. Nemám ani chuť a většinou ani hlad. Jídlo je mi momentálně tak nějak jedno. Už mi nepřináší ani takovou radost jako předtím. Napíšu vám můj včerejší jídelníček a můžete to posoudit samy. Vím, že není dostatečný pro přibrání. Myslím, že možná není dostatečný ani pro udržení.

Snídaně: čokoládová ovesná kaše, zeleninaOběd: čokoládová ovesná kaše, višňový Ovofit
Večeře: tuňák, zelenina


Myslím, že fakt, že budu hospitalizovaná na mě teď působí hrozně kontraproduktivně... Jako bych už neměla důvod proč se snažit, proč zabrat. Je to taková beznaděj, protože ať prostě udělám cokoli, dopadne to stejně - hospitalizací.

Původně mi myšlenka hospitalizace tak nevadila, snažila jsem se to brát pozitivně :)Čím je to blíž a reálnější tím víc se mi do toho ale nechce! To už jste asi poznaly...Děsí mě představa, že budu jíst nemocniční stravu. Děsí mě, že budu jíst knedlíky, smetanové omáčky, vepřové maso, hovězí maso, máslo, sýry, smetanové jogurty. Děsí mě, že nejspíš nebudu mít tolik zeleniny, kterou mám tak ráda. Děsí mě, že to všechno nebudu mít pod kontrolou.

Říkala jsem mamce, že už vlastně ani moc nechci jít na psychiatrii. Je to těžké, protože ona je jednoznačně pro hospitalizaci. Vidí to jako šanci pro mě, aby mi bylo líp. Abych dostala pomoc, kterou (podle ní) potřebuju. Argumentuje tím, že nemocná jsem už dlouho a na to, abych anorexii zvládla ambulantně jsem už měla spoustu příležitostí. Ano, nemocná jsem už přes rok a půl ale vyléčit se chci teprve asi od ledna. A to ještě tak úplně (občas mám pocit, že vůbec!) nejsem srovnaná s nárůstem váhy...

Ale co kdybych prostě začala normálně jíst? Vždyť to sakra nemůže být tak těžké! Co kdybych jedla normální věci jako normální lidi? Protože co? Protože já přece chci být normální! Co kdybych se do toho pořádně opřela? Co kdybych se vykašlala na všechny ty pitomé anorektické myšlenky, výčitky a anorektické tiky? Co kdybych tu mrchu hnusnou už vůbec neposlouchala? Co kdybych ignorovala pocity plnosti, nechuť jíst, zvětšené břiško a větší stehna? Změnilo by to něco? "Musela" bych stále do léčebny? Není těch 10 dní příliš málo na to aby se s tím dalo něco udělat? Jsem dost silná na to, abych to dokázala?
To všechno se mi teď honí hlavou...asi si o tom s mamkou promluvím až přijedu domů...každopádně zabrala jsem(mně ta mrcha neporazí!) a můj jídelníček je už teď možná i dvakrát energetičtější než celý včerejší :D

 

pondělí 18. února 2013

Odhalení skrýše rohlíků, přejezení koláčem, hospitalizace potvrzena

Předem se všem omlouvám, za negativní článek...Možná jste si všimly toho, že včera nepřibyl další z mých pozitivních seznamů, které mi dělají takovou radost :) Pravda je ta, že mi není moc dobře. Psychicky.

Začalo to včera - včera to totiž prasklo. Ukrývačka rohlíků odhalena...Mamka přišla do pokoje zrovna ve chvíli, kdy jsem vyprazdňovala jednu ze svých skrýší. Vešla do pokoje tak krátce po tom, co zaklepala, že jsem nedokázala tak rychle zareagovat a zastavit ji v tom. Takže jsem stála uprostřed pokoje s rohlíkem v sáčku v ruce. Samozřejmě ji došlo, co jsem s tím rohlíkem dělala...repektive určitě jí došlo, co jsem s tím rohlíkem neudělala - nesnědla. Cítila jsem se tak hrozně provinile a trapně, že to nedokážu ani ani popsat. Bylo mi to hrozně líto. Snažila jsem se to vysvětlit, omluvit se. Snažila jsem se podtrhnout to, že je důležité, že přibírat přibírám i bez těch rohlíků. Musím říct, že po počátečním šoku to vzali dobře. Mamku nemrzelo to, že jsem schovávala rohlíky, ale to, že jsem jim (o nich) lhala a taky řekla, že opravdu potřebuju pomoct. Pak jsme se k tomu tématu vrátili jenom ve srandě, když mi taťka při loučení řekl, ať ty rohlíky neschovávám i na koleji :D .

Když jsem dojela na kolej bylo po poledni. K obědu jsem si udělala čokoládovou ovesnou kaši. A potom jsem snědla veškerý koláč, který mi babička nabalila. Co si budeme povídat, bylo ho opravdu moc. Objektivně moc, ne anorekticky moc. Po tom, co jsem ho dojedla jsem se cítila opravdu ale opravdu plná. Samozřejmě jsem znervózněla. Na mojí už do té doby pochroumané náladě mi to vůbec nepřidalo. Rozhodla jsem se, že půjdu do města pěšky( původně jsem měla v plánu jet tramvají). Říkala jsem si, že aspoň ze sebe nebudu mít tak hrozný pocit. Vzala jsem si sporttester, přenastavila svou hmotnost - naposledy, když jsem ho používala jsem měla 51 kg a vyrazila. Šla jsem přibližně půlhodiny a spálila 198 kcal. Odpoledne jsem nesvačila, protože jsem neměla hlad. Na večeři jsem se donutila sníst aspoň misku zeleniny.

Večer, když jsem se šla sprchovat, tak jsem se viděla větší. Cítila jsem se hnusně, odporně...nesnášela jsem se, nenáviděla jsem ty svoje obří stehna, vypadaly tak hnusně...myslím, že ani džíny už mi nejsou tak volné jako mi byly...

Ráno jsem se vzbudila se stejnou náladou, s jakou jsem usínala. Hlad jsem neměla, ale dala jsem si čokoládovou ovesnou kaši. Po snídani jsem zavolala na číslo, on něhož jsem měla minulý týden zmeškaný hovor. Byla to psychiatrická klinika. Potvrdila jsem, že na začátku března nastupuji. Jak se cítím? Momentálně vůbec nijak. Celkově je mi nijak. Nejradši bych asi jenom ležela a spala.
Najednou vůbec nevím, proč bych měla bojovat...Doufám, že tenhle můj stav brzo přejde...

neděle 17. února 2013

Moje zkušenost s antidepresivy

Jedna slečna se mě ptala na moji zkušenost s antidepresivy, tak mě napadlo, že bych o tom mohla napsat článek :) Jestli máte někdo jinou zkušenost a chcete se s námi o ni podělit, budu moc ráda :)


Tak chcela by som vedieť či si myslíš že ti pomáhajú a v čom??

Antidepresiva beru asi od června loňského roku a myslím, že mi opravdu pomohly stabilizovat mou náladu:) Asi bych měla dodat i to, že když jsem tehdy přišla za psychiatrem, měla jsem více psychických problémů než "jenom" anorexii. Takže ano dostala jsem antidepresiva, ale kvůli čemu přesně z toho všeho, co jsem mu řekla, to nevím :D :D Pokud bych měla popsat, jak se cítím - jsem klidnější, vyrovnanější, co se týče nálady a takového nějakého vnitřního rozpoložení je mi mnohem lépe:))

Myslíš že by si bola zmierená s priberaním aj bez nich??

Na to je velmi těžké odpovědět:) Já jsem toho názoru, že pokud mi v tomto ohledu antidepresiva pomohly tak tím způsobem, že je mi lépe, mám mnohem větší chuť do života a chtěla bych od něj víc než mi poskytovala anorexie, což mohlo mít vliv na to, že se chci vyléčit a přibírání chápu jako součást procesu. Ale rozhodně to, alespoň v mém případě, nebylo tak, že bych spolkla prášek a bylo mi jedno, jestli budu vážit 50 nebo 60 kg :))))

nebojíš sa toho keď ich prestaneš užívať že znovu do toho spadneš?

S ohledem na to, jak jsem odpověděla na předchozí otázku...nebojím:) Až vysadím antidepresiva, budu mít spíš strach z toho, aby se mi nevrátila deprese a všechny ostatní problémy:) Pokud se mi vrátí anorexie (za předpokladu, že se z ní uzdravím samozřejmě :D :D, jakože já se z ní uzdravím) - myslím, že to bude z jiného důvodu :)

Antidepresiva už mi byla předepsána v minulosti jednou :) V tu dobu jsem ale nebyla schopa překonat svůj strach z možných nežádoucích účinků, navíc jsem nebyla úplně přesvědčena o tom, že by mi pomohly. Teď bych se rozhodla jinak :) Úplně by mi stačilo, že můj doktor byl dostatečně přesvědčený na to, aby mi je předepsal:)))

Loni v červnu jsem svůj strach z nežádoucích účinků překonala:) Pokud by vás zajímaly nežádoucí účinky, zde je příbalový leták antidepresiv, které užívám já. A všechno bylo v pořádku. Pocítila jsem pouze jediný nežádoucí účinek a to v sexuální oblasti - nižší chuť na sex a obtížněji dosažitelný orgasmus, což mě vzhledem k tomu, že jsem v současné době bez přítele, příliš netrápí :)




sobota 16. února 2013

Včerejší výčitky a dnešní vážení :)

Výčitky 


Bohužel asi neexistuje univerzální způsob, jak se s výčitkami vypořádat...Nebo pokud ho některá znáte, určitě se podělte :P :) Já mám velmi čerstvou výčitkovou zkušenost a to konkrétně ze včerejšího večera. Povečeřela jsem dva rohlíky s kuřecí prsní šunkou a misku brokolice. Kdyby to zůstalo u tohoto, byla bych naprosto spokojená, že se mi podařilo obměnit jídelníček :)) Jenomže já jsem si potom ještě dala 100g tyčinku s kokosovou příchutí Madam. Myslím, že ji spíše nebudete znát, ale je to taková obdoba Margotky, ale je v bílé čokoládě:) Výčitky jsem měla obrovské. Hlavou se mi honilo, že jsem snědla tolik kalorií během jednoho(!) jídla...večer(!) a ještě ke všemu sladkost(!). Jak jsem to překonala? Prostě jsem to musela vydržet. Ano, bylo to hrozně nepříjemné a cloumal se mnou vztek, že jsem to snědla, byla jsem protivná. Všechno se to ve mně pralo. Přišla jsem do obýváku a zamávala jsem prázdným obalem mamce před obličejem...ta okamžitě věděla, která uhodila:D...a prostě mě dlouho objímala a stiskala. Jestli to pomohlo? To nejsem schopna posoudit, ale myslím, že je určitě dobré mít někoho, komu můžete říct nebo naznačit, co vás trápí. Možná se vám neuleví, ale aspoň na to nebudete samy. Pak jsem odešla k sobě do pokoje a asi hodinku si četla knížky od Louise L. Hay. Přečetla jsem si nějaké další afirmace :) A prostě jsem se tak různě utvrzovala. Říkala jsem si, že se miluji a příjmám sebe samou taková jaká jsem. Několikrát jsem si to takhle řekla. A pak jsem šla radši už spát :D

Dnešní vážení

Ráno jsem se probudila a byla jsem už zase celkem v pořádku :), posnídala bonbony - ano, dneska naposled :)) A rozhodla jsem se, že se dopoledne zvážím. Byla jsem hrozně zvědavá na to, jak se na mě podepsala ta včerejší tyčinka :D Když mi váha ukázala 46,7 kg, myslela jsem, že se vyvrátím :D Ale prostě jsem to musela vydržet!  Nic jiného se s tím bohužel asi dělat nedá :D Jediné, co mě tak trochu utěšuje je fakt, že jsem od pondělí do pátku cvičila Jillian a papala (snad) hodně proteinu, takže doufám, že nepůjde jenom o tukový přírůstek, i když samozřejmě vím, že potřebuji i tuky :) Nedalo mi to a na jedněch webových stránkách odkaz zde jsem vyčetla, že v den tréninku nebo den poté se ve svalech usazují sacharidy a ty vážou vodu, což bude možná důvod až takového nárůstu hmotnosti:) Jinak doufám, že si můj článek přečtou všichni, kteří nepovažovali můj jídelníček za přibírací :))

Jsem na správné cestě

Všechno je tak, jak má být :) Všechno je v pořádku :)! A já vím, že kdyby mě teď ovládnul strach ( a to si pište, že jsem vyděšená k smrti - protože přibrat jsem chtěla, ale pomalu!) - couvla bych a začala zase blbnout s jídlem, vedlo by to tak akorát k tomu, že by se tohle všechno opakovalo. Motala bych se v bludném kruhu...asi to prostě bude lepší překonat a potom zase normálně žít :) S ohledem na včerejšek si dám dneska takový spíše "odlehčenější" den...Pokud vás zajímá, co si pod tím představuji - takových 7000 -8000kJ a bez Jullian :D!

Co říci závěrem? Pište si deník! Pracujte nějakým způsobem s tím, jak se cítíte! Přemýšlejte nad tím:) Já jsem totiž měla původně v plánu psát jen o včerejších výčitkách a dnešním vážení. Ale díky tomu, že jsem si to takhle rozebrala jsem dospěla i ke třetímu odstavci :))! A ten je pro mě sakra důležitý! Třeba vás právě psaní dovede k tomu, abyste se zamyslely nad tím, co děláte a necouvly!

Mějte nádherný víkend a bojujte (máte-li s čím:))) ! :)







pátek 15. února 2013

Jídelníčky, otřesná fotka, cílová váha, léčebna?

Jídelníčky


Vím, že to nejsou klasické přibírací jídelníčky, které znáte z jiných blogů, kdy uzdravující se slečna sní několik kusů pečiva během jednoho chodu :) Chápu, že se vám mé bonbonové menu příliš nezamlouvají :D A taky vím, že bych jimi rozhodně neměla nahrazovat snídani. Ale jím je, protože mi prostě chyběly a protože je mám ráda :) Jsem prostě jenom člověk se svými chybami a vlastně ani netoužím být perfektní. V jídle ani ničem jiném. Všechno je přesně tak, jak má být! :) Vím, že bonbony krmím spíše svou duši než tělo :) Ale mé duši bylo prostě smutno po bonbonech:D Nicméně v nejbližší době - nejspíš od neděle plánuji ve svém jídelníčku změnu :) V pondělí mi začíná semestr, takže se zase budu stravovat trochu jako člověk :D Bonbonovou snídani vyměním za ovesnou kaši a Ovofit, případně za své milované vícerznné kapsy s povidly:) Duši už jsem tak trošku uspokojila, teď přichází na řadu tělo :) Udělám to kvůli sobě, svému tělu, které miluji a dám mu živiny, které si zaslouží :))

Fotka

Je z dnešního dopoledne a varuji vás - je otřesná. Zkoušela jsem, jestli mi taky tak hnusně leze páteř. A leze. Nejspíš ji po víkendu smažu, protože si nejsem tak úplně jistá, že něco takového chci mít na svém blogu.






Cílová váha


Přemýšlela jsem o tom, jaká by měla asi být :) Nejdříve bych se určitě chtěla dostat zpátky na 52 kg :)  Co dál, to uvidíme podle toho, jak na tom budu s menstruací. S největší pravděpodobností ji mít nebudu (když jsem měla 52 kg tak jsem ji neměla), tak to potom budu přibírat dál :) Ale tím se teď ještě nebudu trápit :) Každopádně podle mé nutriční by se má váha při 173 cm měla pohybovat okolo 60 kg. Vím, že tohle je zdravá váha, ale bude mi asi trvat než se s tím nějak srovnám :)

Léčebna?


Jak už jsem zmiňovala, vlastně nemám nic proti hospitalizaci :) Jsem prostě odhodlaná anorexii porazit, nechci být už dál nemocná. Chci na sobě pracovat a uzdravit se! Na začátku ledna jsem navštívila svého psychiatra a požádala ho, aby mi napsal doporučení k hospitalizaci na psychiatrické klinice v Brně.
Tady jsem našla něco o tom, jak to tam vypadá: http://www.anabell.cz/index.php/poradny-lekari-kliniky/klasicke-metody-lecby/487-psychiatricka-klinika-pri-fakultni-nemocnici-brno-bohunice Byla bych hospitalizovaná na oddělení pro dospělé pacientky. Pokud jste tam některá byla, mohla byste mi prosím napsat své dojmy? :) Třeba se k tomu nějak vyjádřit. Všude čtu, jak jsou hospitalizace hrozné...sestry říkají pacientkám mentálky a jsou jenom vykrmeny a poslány domů...ale z toho, co jsem si přečetla na odkazu výše mi to nepříjde vůbec strašné :)) Řekla bych právě naopak. Ano, samozřejmě - přibrat je třeba...ale podle toho denního režimu probíhají terapie dvakrát denně :))Takže doufám, že by mi to opravdu mohlo pomoct :)

Ze začátku ledna začala jedna hospitalizace, tam už pro mě bohužel neměli místo, jinak bych už touto dobou byla hospitalizovaná...Další termín bude nejspíše v březnu. A březen se blíží!! :D Nevím, jak to se mnou bude nebo nebude. Nezavrhla jsem tuhle možnost, jenom jsem si říkala, že už to třeba nebude potřeba :) Nedávno ale tohle téma nakousla mamka, když mi řekla, že je opravdu skvělé, že se tak snažím. Ale že by bylo možná dobré, kdybych odpovědnost za svou vlastní léčbu nenesla já, ale měl ji někdo jiný. V tomto má asi pravdu. Nicméně, stále nevím, co a jak... Nevím, jak se rozhodnout...vím, že to musím udělat sama a nikdo jiný to za mně neudělá :)

Takže co mě vlastně od hospitalizace zrazuje? Zejména to, že bych nejspíš musela přerušit ročník...přišla bych o své skvělé spolužačky, holky, které mám hrozně ráda...Ale s eventuelním přerušením jsem se už vyrovnala, protože jsem si dala v hlavě dohromady, že zdraví je pro mě prostě přednější :) A na druhou stranu bych si od školy odpočinula, měla víc času na diplomku... :) Určitě by to mělo i své výhody! No a ta druhá věc je, že opravdu nevím, jak bych snášela to, že bych měla sníst to, o čem by rozhodl někdo jiný...bez možnosti to vyhodit, ukrýt...prostě podvádět...
 
A jaký je váš názor na hospitalizace? Byly jste hospitalizované?

čtvrtek 14. února 2013

Přeji všem nádherného Valentýna!! :)

Přeji všem nádherného Valentýna!! :) Ať už ho slavíte nebo neslavíte, ať jste zadané nebo samy - stejně tak jako já:) Příští rok už třeba nebudeme. Beru to jako čas, který mám sama pro sebe :) Pro to, abych si sama k sobě vytvořila vztah ještě lepší než milenecký :)) Co se Valentýna týče - mám v plánu zajít ještě do obchodu a koupit nějakou sladkost pro rodiče :), protože je miluju a jsou součástí mého života nejenom tento Valentýn, ale i všechny ostatní. Jak Valentýna oslavíte vy?

Já se teda budu pěkně rozmazlovat :))! Budu lenošit, koukat na nějaké filmy, číst si, možná si zacvičím. A celý den se budu ujišťovat o tom, jak jsem skvělá a že se miluju! Dělala jsem to tak už včera a přiznám se, že to funguje! Při včerejším cvičení mě totiž bolela noha...po cvičení jsem si začala říkat, že jsem zdravá :D No a po nějaké době bolest byla opravdu menší! Ať to bylo cokoli - i kdyby to byla sugesce...hlavně, že to funguje :D

Mimo to mám v plánu jet s taťkou nakupovat :) Na to se taky těším! I když myslím, že se mnou hrozně nerad nakupuje...a vůbec nechápu proč... :D :D :D Mám dvě varianty - buď ho zdržuju anebo má pocit, že kontroluju jeho i to, co dává do nákupního košíku :D Což není ale vůbec pravda :D

K nutriční nakonec půjdu až příští týden. Doufám, že se mi povede zařadit do jídelníčku další potraviny :) I když vím, že chtít změnit svůj jídelníček musím především já...třeba mi to pomůže.

A ještě poslední zpráva - včera jsem si objednala na internetu knížku Miluj svůj život:) Měla by přijít už v pátek, už se nemůžu dočkat! V neděli budu cestovat na kolej, takže budu mít co číst a taky vás budu moct zásobovat afirmacemi :))

Holky mějte se nádherně! Mějte se rády!! A dělejte si radost!


 
Nejsilnější myšlenka, kterou jsem v poslední době četla, takže to putovalo do mého afirmačního bločku:
 
 "Ať máte jakkýkoli problém jakkoli dlouho, můžete se začít měnit teď hned. Protože jakmile změníte své myšlení, změní se i váš Život."
 
Autorkou je Louise L. Hay, knížka Život! 

středa 13. února 2013

White pearl Stomatologický bělící gel pro domácí použití

Sadu na bělení zubů White pearl Stomatologický bělící gel pro domácí použití jsem dostala už minulé Vánoce. Bělení jsem ale stále odkládala a odkládala :) Pořád jsem se vymlouvala na to, že nemám čas a že je to složité :D (haha), taky jsem z toho měla docela strach. Nicméně vím, že tento bělící gel opravdu funguje. Stejnou sadu totiž používala moje kamarádka a zuby má bílé jako sníh, takže o výsledek opravdu strach nemám.


Jak na to:
Součástí sady byly gumové formičky :) Ty nejdříve musíte vytvarovat na vaše zoubky. Toho docílíte tak, že si nalijete vřelou vodu třeba do hrníčku a počkáte 30 sekund, následně do něj formičky ponoříte. Uvidíte, že ztratí svůj původní univerzální tvar, což je ta správná doba pro to, abyste si je vytvarovaly přesně tak, jak potřebujete. Takže hezky nasadit na zuby a tvarovat čímkoliv to jde - prsty, jazykem...

Poté, co si formičky personalizujete :P, se můžete pustit do vlastního bělení. Bělící gel naplníte do stříkačky, která je také součástí balení. A stříkačkou ji následně aplikujete do formiček - konkrétně na stěnu, která se dotýká přední části zubů. V informacích udávají, že stačí 0,5 ml na jedno bělení :) Po nasazení formičky otřete případné přebytky a necháte působit minimálně 30 minut :) Denně by mělo bělení trvat 60 minut, doba se však může rozdělit třeba na dvě půlhodinky :)

Následně formičky vyjmete a opláchete je teplou vodou stejně tak jako vaše zoubky :)

Můj pocit:
Bála jsem se toho, že to bude složité - nebylo :) Bála jsem se taky toho, že to bude otravné a k nevydržení :) Vlastně to nebylo ani jedno z toho. Přiznám se - chyba se mi teda povedla udělat hned na začátku, když jsem nedodržela 30 sekundový časový odstup mezi nalitím vroucí vody a ponořením formiček:), což byla ale jasně moje chyba, protože v návodu jste na to upozorněni. Takže to chce pouze pečlivě číst návody :D

Vlastní bělení nebylo nepříjemné:) Pravda je, že už jsem v puse měla i chutnější věci než je bělící gel. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem ten gel cítila zejména tam, kde neměl co dělat - třeba na jazyku :D, takže opět moje chyba :)

S takovými formičkami to byla moje premiéra. Trošku mi v puse zpočátku vadily. Samozřejmě pokud se rozhodnete mluvit, pokud je budete mít zrovna v puse, asi se přílišného porozumnění nedočkáte :D Klidně se ale můžete třeba v průběhu bělení dívat na váš oblíbený seriál :) A bělení vám uteče velmi rychle. Skvělé je, že díky formičkám nezapomenete na to, že si zrovna bělíte zuby, což se mi už jednou přihodilo s jinou soupravou:D S ní jsem aplikovala štětečkem na zuby takový jakoby lak, který se měl po určitě době(desítky minut) odstranit vyčištěním zubů. Vzhledem k tomu, že ten lak byl nenápadný - nešel ani vidět, ani nijak nechutnal, se mi na něj samozřejmě podařilo zapomenout a vzpomněla jsem si až po několika hodinách a to ještě když jsem byla ve vlaku na cestě do Prahy bez možnosti vyčistit si zuby :D...Chci říct - díky formičkám na to určitě nezapomenete :)

A výsledek bělení? Tak na ten si musím ještě počkat :) V návodu píšou, že pravděpodobně 10-14 dní :) Nicméně já vím, že takhle souprava opravdu funguje, jak jsem již výše zmiňovala používala ji moje kamarádka a výsledek byl perfektní :)

A rada na závěr? Čtěte návody :D

úterý 12. února 2013

12.2. plus jídelníček

Miluju rána, kdy nemusím nikam spěchat. Rána, kdy vůbec nic nemusím :)) Zrovna dneska takové ráno bylo :) Hezky jsem "posnídala" bonbony :D, koukala se na film...Pak jsem si zacvičila s Jullian - Killer buns&tights :) 2. level. Tohle cvičení mě hodně baví. Představuju si, jaký budu mít krásný zadeček :D To mě motivuje :)) Užívám si, že druhý den cítím svaly, o kterých jsem netušila, že je mám. Je pravda, že je to (pro mě v momentální "kondici") poměrně náročné cvičení, ale zjistila jsem, že když mám pořádně energetickou snídani, tak to zvládnu! Za což jsem opravdu ráda. A po odcvičení jsem na sebe náležitě hrdá :D

Pak následovalo bělení zubů. Baví mě to :D Už se totiž těším na to až uvidím výsledky:) Určitě o tom zveřejním článek :)

Mám pro vás skvělý tip na čtení :) Před pár dny jsem začala číst knížku Život! od Louise L. Hayové. Je to mimojiné autorka knížky Miluj svůj život. Možná jste o ní něco slyšely. Je to "metafyzická učitelka". Její filozofie je taková, že to, co ze sebe vyzařujeme, dostaneme zpátky :) To znamená, pokud budu od rána do večera myslet pozitivně, budu se utvrzovat v tom, jak jsem skvělá a jak úžasný mám život,  nakonec to tak opravdu bude :)  Nebo-li v co věříme, to se stane skutečností...Moc se mi její myšlenky líbí a využiji této filozofie pro svůj osobní rozvoj :) Chci zapracovat na sobě, na svém sebevědomí, hlavně na vztahu k sobě samé :) Chci se mít ráda, respektovat se...


A až budu v Brně plánuji si koupit knížku Miluj svůj život.

Dopoledne jsem se ještě vydala nakupovat do papírnictví :) Koupila jsem si pastelky, bloček a plastelínu :D S bločkem a pastelkami mám své plány...budu si do něj zapisovat věci, které mě zaujmou při četbě knížek od Louise L. Hayové, pozitivní afirmace nebo cokoli, co budu považovat za důležité nebo obohacující :)) A co se týče plastelíny - nejsem příliš kreativní člověk, ale mohlo by to být fajn odreagování...Louise L Hayová píše "naplňte svou kreativní stránku"...tak budu naplňovat :D Co Louise L. Hayová napíše, je pro mě ode dneška svaté :D V budoucnu tak můžete čekat fotky mých hrůzných výtvorů :D :D  


 
Všimněte si, že ta plastelína je antibakteriální :D :D
 
Sem se budou psát pozitivní afirmace jedna radost :)
 
Po obědě jsem přemohla svou lenost a uklidila byt :D Těší mě to, protože jsem tím potěšila mamku a ušetřila jí tím práci :)
A na čtvrtek jsem se objednala k nutriční :), už se tam celkem těším...

Můj dnešní jídelníček:

Snídaně: téměř 250g bonbonů
Oběd: tuňák ve vlastní šťávě s celozrnnými těstovinami a zeleninou

Svačina: višňový Ovofit
Večeře: asi opět tuňák, tentokrát se zeleninou

pohyb: Killer buns & tights, level 2

Tak a to jsou asi veškeré novinky ode mně :) Mějte se krásně!!



neděle 10. února 2013

Můj další pozitivní seznam :) Zkuste to taky!

Možná vás napadlo, proč vlastně tyhle seznamy svých úspěchů(v některých případech možná pseudoúspěchů :D) a věcí, které mě v životě těší dělám? Jak už jsem psala - jednak miluju dělat seznamy :D a pak mě to taky utvrzuje v tom, že jsem šikovná :)) Hodně si tím posiluju sebevědomí a uvědomuji si díky tomu, že přesto že je mi občas mizerně jsou věci, které mě těší a přinášejí mi v životě radost. I když to jsou mnohdy maličkosti...nebo ještě větší maličkosti:)) Všechny jsme šikovné a myslím, že bychom si toho měly být vědomy a měly bychom být hrdé na to, co umíme, na to co dokážeme a na to, že se nám daří! Mnohdy se stane, že si nemusíme ani uvědomovat, co všechno se nám povedlo a že toho určitě není málo! A to hlavně díky tomu, že máme spoustu jiných starostí a sotva zvládneme jednu věc, vrháme se na další...Někdy taky zapomínáme pro velké věci na ty malé. Což je myslím škoda! Zkuste se taky někdy zastavit a popřemýšlet o tom, co se vám tento týden, měsíc povedlo a určitě zjistíte, jak jste šikovné:)

1. zvládla jsem poslední zkoušku a mám tím pádem zimní semestr hotový! Jeeej :)

2. koupila jsem si nový lak :D a řasenku

3. v pátek jsem si zacvičila s Jullian Killer buns & tights a příjemně mě z toho bolí nejenom zadeček a stehna, ale všechno možné! :)

4. napsala mi nutriční terapeutka, že její služby teď budou v rámci nějakého projektu zdarma:) Jupí, nebudu muset platit 300 Kč za jedno sezení!

5. pátek jsem zvládla jenom s 1/2 denní dávky Coly ZERO, sobotu bez ní!!! :D

6. zvládla jsem zápis rozvrhu - stálo mě to strašné nervy, vůbec jsem takový rozvrh nechtěla, ale ve výsledku jsem stejně spokojená :D

7. potěšil mě váhový přírůstek :))

8. včera jsem zametla byt, umývám nádobí a baví mě být takhle užitečná :)


9. objevila jsem cottage :D Nemám ráda sýry:) Už jednou jsem cottage ochutnala a nechutnal mi. Už si neuvědomuju, co přesně to byla za značka, ale byl hodně chuťově výrazný - slaný. Ten, který jsem ochutnala v pátek je naprosto skvělý!!!! :) Myslím, že jsem se zamilovala :))

10. začala jsem si bělit zuby :)


A co se povedlo tento týden vám?

Vážení a moje myšlenky

Včera dopoledne proběhlo vážení, váha ukázala 45,9kg. Což není o moc víc než předtím, nicméně je to víc a já jsem za to ráda :) Jsem ráda za sebemenší krok kupředu:), za jakoukoli změnu v mé hlavě :) Jsem neskutečně šťastná za to, že se cítím lépe. Udělám všechno pro to, abych se už nikdy nevrátila na to dno, ze kterého jsem se odrazila.

Příliš nevynikám ve vyjadřování svých pocitů a myšlenkových pochodů, navíc je pro mě docela těžké o těchto věcech psát...no snad tenhle článek přežijete :D

Myslím, že jsem se anorexií za něco trestala. Naprosto jednoznačně jsem k sobě neměla dobrý vztah. Neměla jsem se ráda a myslím, že to byl způsob, jakým jsem si vyřizovala účty sama se sebou. Možná, že jsem si doteď neodpustila, že mě opustil můj první přítel. Možná jsem si neodpustila to, že jsem toho druhého opustila já :D Nevím přesně, co to bylo. Ale vím, že už to tak rozhodně nebude!

Několik posledních měsíců mi nebylo vůbec dobře. Ačkoli jsem se několikrát snažila nalhat si opak. Občas se mi i povedlo tomu uvěřit. Bylo mi hrozně ale neuměla jsem to vyjádřit...a anorexie jako by byla způsob, jakým jsem to vyjadřovala. Cítila jsem se hrozně = vypadala jsem hrozně.

Bude to znít možná divně, ale ulevilo se mi, když rodiče zjistili, že jsem nemocná. Nemusela jsem se už přetvařovat, nemusela jsem se už tvářit, že je všechno v pořádku a nic se neděje. Teď už vím, že jsem neuměla pracovat s tím, co jsem cítila a už vůbec jsem o tom neuměla mluvit.

Celou tu dobu než jsem se rozhodla, že se chci uzdravit, že chci aby mi bylo opravdu líp jsem zoufale hledala důvod pro to, proč bych to vlastně měla udělat. Určitě jsem chtěla přestat trápit rodiče. Ale to proti anorexii nebyl dost pádný argument. Nestačilo to.

Postupně jsem si ale začala uvědomovat, jak hrozně se ničím. Fyzicky jsem se cítila hodně špatně. Kromě všech možných zdravotních obtíží, které s sebou anorexie přináší jsem v poslední době začala hodně pociťovat slabost...cítila jsem, že už prostě nemám sílu. Což je opravdu hnusný pocit a nikomu bych ho nepřála! Stalo se dokonce, že mi bylo tak zle, že jsem nějak přestávala vnímat, co mi spolubydlící říká a stálo mě hodně úsilí, aby to na mě nepoznala. Uvědomila jsem si, jak hrozně se trestám za něco, co jsem si neodpustila. Týrám své tělo, které chudák za nic nemůže...Ano, celé ty měsíce mi to opakovali rodiče a sestra, opakovala mi to psycholožka i nutriční a četla jsem to v knížkách i na internetu. Ale asi jsem si to potřebovala uvědomit sama. Možná nepříjdu na to, za co jsem se tak trestala, ale ať to bylo cokoli - odpouštím si to!

Posledních několik týdnů je mi (z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu :) ) psychicky lépe a všechno nasvědčuje tomu, že stejně tak jako na počátku budu to, jak se cítím chtít vyjádřit i tím, jak vypadám :)) Kromě toho, že jsem navýšila porce a pomalounku přibírám, jsem si začala opět lakovat nehty, holit nohy, ostrouhala jsem si konečně tužku na obočí :D, koupila si naušnice, lak i řasenku a včera jsem se pustila dokonce do bělení zubů :)) K tomu jsem se dostala po více než roce od doby, kdy jsem dostala sadu na bělení zubů. KONEČNĚ JSEM TOTIŽ STÁLA SAMA SOBĚ ZA TO, ABYCH SE DO TOHO PUSTILA! Prostě se všechno začalo obracet k lepšímu :) Vůbec nechápu čím to je, ale jsem za to neskonale vděčná!


Chtěla bych poprosit všechny holky, které čtou tento článek a mají stejný problém: Vyhledejte pomoc a naučte se své problémy a negativní pocity, které vůči sobě máte řešit jinak než jídlem. Naučte se pojmenovat a uchopit to, jak se cítíte a vyjádřete to lepším způsobem než já!

pátek 8. února 2013

fotky

Přidávám své fotky, aby všichni viděli, jak je anorexie hnusná!

První fotka je vyfocena v létě 2011. Už v té době jsem měla podváhu. Vážila jsem okolo 52kg při 173 cm.Váhu jsem tehdy dost řešila, stejně tak jako jídlo. Bylo to období, kdy jsem pravidelně cvičila a jedla zdravě :) Kritická část těla: stehna!!!!!:)Velikost šortek 34.


Druhá fotka je z období po letošních Vánocích. Ty džíny, které mi tak "skvěle padnou" :D jsou velikosti 34. A váha se mohla pohybovat okolo 45 kg.


 
Jídelníčky
 

Ještě bych se chtěla vyjádřit k tomu, proč jídelníčky přidávám jen občas :) Jedna věc je ta, že jsem hodně citlivá na to, když se někdo negativně vyjadřuje o mém jídle :D Moc dobře vím, kde mám své mezery :D Že jich není málo :) A taky vím, jak by měl optimální jídelníček vypadat. Další věc je ta, že jídelníčky si nepíšu ani nikam jinam :)
Prostě moc nevidím důvod, proč bych to měla dělat :) Já sama se na jídelníčky ostatních holek podívám :), ale ještě jsem je v životě nekopírovala a myslím že ani nebudu, protože každý máme jiné chutě. Ale když narazím na nějakou skvělou potravinu, tak se s vámi o to určitě ráda podělím :))
 
Mějte se krásně! A užijte si páteční večer!!

čtvrtek 7. února 2013

Tak trochu šílené anorektické chování

Mám před sebou ještě několikahodinovou cestu vlakem a rozhodla jsem se, že si ji zkrátím psaním :) Chtěla bych se s vámi podělit o to, že není všechno tak úplně růžové :D To, že jsem se zaradovala, když jsem viděla na váze větší číslo je úžasné! A moc to pro mě znamená :) Ale protože vám nechci nic zastírat, povím vám i o druhé stránce věci...Místy to bude možná trochu nechutné a třeba si budete i klepat na čelo, ale co...píšu to, jak to je :)

Narozdíl od spousty jiných anorektiček jsem nikdy dlouho nevydržela u počítání denního příjmu kalorií :) Naštěstí. Netvrdím, že jsem to nikdy nezkusila. Ale nepokračovala jsem v tom. Na kalorickou hodnotu jednotlivých potravin a produktů se ale dívám, takže mám přehled o tom, jak je co kalorické. To je taky něco s čím teď, když se snažím vyléčit, dost zápasím. Je pro mě obtížné překročit svůj obvyklý příjem a hodně se to ve mně pere. Je skvělé, že jsem začala jíst bonbony, ale většinou a toho jste si určitě všimly, to dělám to na úkor jiných pořádných (a podstatně výživnějších a zdravějších jídel). Často se stane, že když si bonbony dopřeju - což je prakticky denně :D, tak uberu někde jinde. Na tom budu muset ještě zapracovat!

Lžu. Vím, že je to součást anorexie a snažím se to tak brát. Z počátku jsem z toho měla hodně černé svědomí, protože jsem poctivka:) Ale postupem času jsem to začala ignorovat - dělala jsem to z naprosto nesobeckých důvodů. Nechtěla jsem rodiče trápit. Nyní lžu první ligu :D Lhala jsem o váze, když jsem se ještě vážila - samozřejmě jsem si přidávala. A lžu doteď o jídle. Vymýšlím si, co všechno jsem snědla. Vím totiž, že kdybych řekla pravdu, trápilo by to jak mamku, tak taťku. Nutili by mě jíst víc. Hádali bychom se a myslím, že kvůli mně a mé anorexii už bylo trápení víc než dost. Důležité je, že s tím co jím přibírám :) Důležitá poznámka: Vám nelžu :)

Schovávám jídlo. Vymyslela jsem už spoustu skvělých schovek :D Schovávám jídlo různě po skříních - samozřejmě jenom takové to "jídlobezpečnénaschování" - rohlíky, musli tyčinky, buchty. Tuňáka bych si ve skříni třeba neschovala :D Když se mi toho nahromadí víc, tak své skrýše povybírám a vyhodím do kontejneru. Přirozeně když nikdo není doma. Rodiče respektují mé soukromí, takže mi na to ještě nepřišli...respektive asi to tuší :D

"Vyvinula" jsem i jiné způsoby, jak se jídla zbavit. Nechávat zbytky jídla v obalech a házet je do koše. Spláchnout je do záchodu - to se zdá být velmi účinné a jednoduché řešení jídla, které nechci sníst :D. Ale není to tak dávno, co se nám záchod tak trochu ucpal...a já jsem jenom trnula, jestli náhodou z těch hlubin nevyplave něco, co jsem tam vyhodila:D Od té doby jídlo, které splachuju do záchodu pečlivě vybírám :D

A vyvinula jsem i jednu další techniku :) Ano - 250g bonbonu na posezení je moc. Problém je, že jakmile je začnu jíst, už nedokážu přestat dokud není sáček prázdný :D. Proto to teď dělám tak, že nejdříve trošku odsypu (omlouvám se za upřímnost ) za postel:D. Tím bonbony "znehodnotím" :D A protože bonbony ze země nejím mám takhle jistotu, že jich nesním tolik a zároveň nemusím bojovat sama se sebou, můžu nechat prázdný sáček a zároveň jich nesníst tolik:) A tak to funguje :)

Občas se stane, že mi toho mamka naloží na talíř opravdu moc. V tom případě nechám zbytky. Přestože vím, že bych to jídlo zvládla sníst či přestože mám ještě docela hlad.

Ráda jím "v klidu" a jídlo si "vychutnávám". Už nikdy bych nejedla za chůze, nejspíš ani ve stoje. Nejedla bych v zimě. Nerada jím, když hrozí, že by mě mohlo něco nebo někdo vyrušit. Když jím třeba ve vlaku - většinou počkám, než mi průvodčí zkontroluje lístek :D Nerada jím, když nemám čas jíst. Nejradši jím doma - hezky v teple, v posteli, když se dívám na nějaký seriál nebo film :) Taky jím ráda ve vlaku :)

Piju sklenice vody před jídlem, piju Colu ZERO. Piju, abych přepila hlad. Ano, tohle taky musí přestat.


Tajně cvičím. Cvičení mi tedy zatím dovoleno nebylo. A co si budeme povídat - vůbec se nedivím, protože tohle jsem už na rodiče zkoušela několikrát a vedlo to až sem :D Podle jejich představ bych měla přibrat nejdřív na 52kg a pak začít cvičit. Já jsem ale zjistila , že posilování mi pomáhá se s tím vším lépe vyrovnat. Musím si dát pozor, aby se to celé nezvrhlo a já nezačala cvičit proto, abych hubla....ale to snad zvládnu. Věřím si :)

Stane se, že jsem na rodiče hodně protivná, reaguju naprosto přehnaně a podrážděně. Samozřejmě se to opět týká hlavně jídla. Myslím, že to všechno je kvůli pocitu úzkosti, který přestože přibrat chci, uvnitř ještě mám.

Občas hraju hru "najdi váhu":D Byly doby, kdy jsem ji vytrvale hledala :D Před nějakou dobou jsem dokonce věděla, kde byla schovaná a pravidelně jsem se tak mohla vážit. S tím je teď ale konec- mamka vymyslela skrýš, na kterou jsem ještě nepřišla :D

Jsem jenom člověk a mám své chyby :)I přesto všechno stále platí to, že chci přibrat a daří se mi to! :) Určitě by to šlo zařídit i rychleji, ale upřímně - jsem ráda, že to jde pomaloučku :) Chci si na své nově nabyté křivky:D(doufám, že fakt budou!) hezky zvyknout. 

Mějte se krásně!

úterý 5. února 2013

Přibírám a raduju se! :D

Dneska se stalo něco neuvěřitelného a naprosto nečekaného! Vážila jsem se a oproti sobotě, kdy jsem si nakonec vyprosila u mamky vážení jsem měla o 200g víc! Což není tak úplně překvapivé( :D)...překvapivé bylo to, že já jsem se z toho radovala!!! :D Panebože, čeho já se ještě nedočkám :D V životě bych nevěřila tomu, že se to někdy stane :)

Takže moje bonbonová terapie funguje :) Jak už jsem psala - snažím se i lehce posilovat. A hodně mi to pomáhá!! Aspoň pocitově... Fyzicky jsem úplně z formy, takže mi stačí opravdu málo a druhý den mě bolí celé tělo...ale je to tak příjemný pocit!!

Ještě bych vám všem chtěla moc poděkovat za milé komentáře! A za podporu :)

Přeji krásný večer!

neděle 3. února 2013

Dušička v peří

Mít dušičku v peří = mít se blaženě :)) Říká to moje babička a jsou to slova, která naprosto vystihují můj pocit z uplynulého týdne:) I tento týden přicházím se svým "seznamem úspěchů" (hahaha :D ). Nutno říct, že hlavně po včerejšku si je potřebuju připomenout jako sůl :D

  • ve středu jsem udělala další kus práce v laboratoři...jééééj :)
  • ve čtvrtek jsem udělala další zkoušku :) Nepíšu to proto, abych se chlubila :D...jak by se možná mohlo zdát. Ale mám z toho opravdu radost. Vím, že mě anorexie okradla z velké části o schopnost se soustředit a hlavně si pamatovat. Proto jsem neskutečně šťastná, že se mi daří úspěšně studovat tak obtížný obor:) A svou paměť chci zpátky ty mrcho! :D
  • v pátek dopoledne jsme byly s mamkou u prarodičů :) Udělalo jim to podle všeho hroznou radost :) A z toho mám zase radost já :D Taky jsem telefonovala i s druhou babičkou :) Řekla jsem si, že to rozhodně budu dělat častěji!
  • pak jsme byly s mamkou nakupovat a udělaly jsme si k obědu skvělé tortilly, plněné kuřecím masem a zeleninou. Mám skvělý pocit, že jsme strávily tolik času spolu :)
  • byly jsme taky s morčátkem u veterinářky, už je zdravé - hodně se mi ulevilo :)
  • odpoledne jsem si báječně schrupla :D
  • byla jsem v Rossmannu a koupila si úžasný lak
  • a taky jsem si po neskutečně dlouhé době trošku zacvičila :) Žádné kardio, jen opravdu lehké posilování. CHYBĚLO MI TO!!!! :) Asi jenom 20 minut, ale jsem ráda i za to :) Druhý den jsem cítila svaly...to je tak úúúžasný pocit!!!!! :)))
  • píšu si blog už druhý kalendářní měsíc, jéééééj :)))
  • a přestaly mě tlačit ty nové boty...nechtěla jsem si na ně stěžovat, protože se mi hrozně líbí :D

Přeji všem, aby jste měly taky dušičku v peří!!! :)

sobota 2. února 2013

Jsem adeptka na nejhorší jídelníček roku :D

Pevně doufám, že jste se dneska měly líp než já, protože já dneska zápasím s jídlem jako se smrtí :D 

Ráno jsem se vrátila do dětství, kdy jsem o víkendu snídávala sladkosti :D Když jsem byla malá, vstávala jsem hodně brzo (což mi mimochodem zůstalo doteď :D). Rodiče ještě spali a já jsem tajně a s pravidelně vyjídala skrýš se sladkostmi, které nám posílala babička:D

Ano, na snídani jsem měla své milované bonbony. No a co si budeme povídat - kdyby zůstalo jenom u nich, byla bych šťastná!!!! Po obědě jsem totiž napadla ještě belgické pralinky (100g). Byly skvělé, ale já jsem je jedla spíš mechanicky...no a jsem si dala ještě Mars:D Tak trochu jsem doufala, že mi z toho bude zle...nebylo :D Když jsem to spořádala, propadla jsem naprostému zoufalství. Cítila jsem se hrozně! Jak se tohle projeví na váze?! Poprosila jsem mamku, jestli bych se mohla zvážit. Jak už jsem psala, nevím totiž, kde přede mnou schovávají váhu...Mamka nevěděla, co všechno jsem v té době už měla v sobě...ale zřejmě ze zoufalství v mém hlase vytušila vážnost situace:D Přišla za mnou do pokoje a povídaly jsme si...teda - mamka povídala, konejšila mě a já jsem spíš tak jako brečela... :D Je pro mě hrozně důležitá...Taťka taky! :) Říkala jsem mu, kolik sladkostí jsem snědla...říkal, že to jí klidně taky...škoda, že mu to nevěřím :D :) Jsou zlatí! Miluju je a jsem opravdu vděčná za to, jakou oporu v nich mám.

Dnešní jídelníček:

Snídaně: 200g bonbonů (nevím, kolik přesně jich bylo...tentokrát jsem nesnědla celý balíček)
Oběd: tortilla s kuřecím masem a brokolicí
Po obědě: 100g belgických pralinek
                 tyčinka Mars
Večeře: miska zeleniny
2. večeře: druhá miska zeleniny

pátek 1. února 2013

Posilování?

Tak dneska jsem si po neskutečně dlouhé době zase trošinku zacvičila :)) Mám z toho opravdu dobrý pocit! Chybělo mi to ani jsem si neuvědomovala jak! Nebylo to žádné intenzivní cvičení, jenom opravdu lehké asi 20 minutové posilování :) Byla bych moc ráda, kdyby se mi kromě velkých porcí jídla podařilo zařadit i posilování! A chtěla jsem se zeptat, jestli máte některá s posilováním při přibírání zkušenosti? Nerada bych přibrala jenom tuk (i když i ten samozřejmě potřebuji, toho si jsem vědoma :) ) Pomáhá posilování? Jak často by se mělo cvičit, jak dlouho a jak moc intenzivně?

Potraviny - mé oblíbené a ty, které jsem nejedla/nejím

Jak jistě víte, snažím se uzdravit z anorexie:) Součástí toho by samozřejmě mělo být i rozšíření spektra potravin, které jím:) Napadlo mě tedy napsat článek o tom, jaké jsou mé oblíbené potraviny a také seznam těch, které jsem nejedla nebo doteď nejím...prozatím, ale třeba se to velmi rychle změní :)

  • zelenina - naprosto miluju :) Mám velmi vřelý až téměř milenecký vztah k brokolici:D. To je pro mě naprostá jednička. Jím ji téměř každý den a přiznám se, že neznám ani její kalorickou hodnotu. Radši mi ji neříkejte, abych to nepřehodnotila :D Dále to jsou cherry rajčata, kedluben, ředkvičky, květák a meloun :))

  • ovesné kaše - Vyzkoušela jsem pár příchutí, ale naprosto miluju čokoládové ovesné kaše Emco. Snídám ji každé ráno. Už jsem si několikrát pohrávala s myšlenkou, že bych si ovesnou kaši připravila sama, nicméně u pohrávání zatím vždycky skončilo :D Momentálně nemám na kuchyňové experimenty příliš času, ale nevylučuji, že na to časem dojde! :) Mohla bych ji jíst klidně třikrát denně.

  • Ovofit. Oceňuji fakt, že obsahuje 24% ddd bílkovin :) Je velmi chutný a není přehnaně sladký. Nejblibenější příchutí je višeň, v těsném závěsu za ní je ananas a krásné třetí místo obsadila jahoda. Tu nejím, nechutná mi vůbec :D

  • Coca-Cola ZERO. Další stálice mého jídelníčku:) Hrozně se mi líbí představa, že piju něco tak dobrého téměř bez kalorií. Dlouho jsem jí zapíjela hlad a dopracovala jsem se v průběhu několika měsíců z objemu 0,5 l občas až na 2l denně, což už je teda poměrně dost. Kromě toho, že mi to hrozně chutná, je to taky poměrně drahé. Takže to nakupuji většinou ve slevě a ve větších množstvích :D

  • tuňák ve vlastní šťávě. Tak toho jím taky téměř denně :) Myslím, že jsem plná omega-3-mastných kyselin:D Většinou si kupuji drť (je nejlevnější :D), v lepším případě slev kousky :)

  • naprosto neanorektický produkt vícezrnná kapsa s povidly :D Když chodím do školy, stavuju se po cestě v pekárně a kupuju si dvě na snídani. Prodavačky mě už znají a když mě vidí ptají se "jako obvykle?" nebo mi je rovnou balí :D Naproto fantastická kombinace lehce slaného pečiva se sladkou povidlovou náplní. Mohla bych jim dělat reklamu:D

Nejedla jsem/nejím:

  • ovoce - Ano vím, je zdravé. Nedokážu přesně říct, proč ho nejím. Asi je to tím, že je dost často v takových těch časopisech a serverech pro ženy upozorňováno na to, že narozdíl od zeleniny má podstatně více kalorií. Další důvod by mohl být ten, že když si vezmu jablko. nevím, kolik PŘESNĚ váží, protože potraviny nevážím (a ráda bych u toho zůstala :D) A proto bych nevěděla o jak moc velkou energetickou hodnotu šlo. A to přesto, že kalorie ani moc nepočítám:D Myslím, že je to hodně o KONTROLE. O potřebě kontrolovat to, co sním, to v jakém množství a o jaké energetické hodnotě.

  • vepřové, hovězí maso, kůži na kuřeti, párky, klobásy - v těchto potravinách nějak nenacházím chuťové zalíbení :D A pak samozřejmě kalorická hodnota. Hovězí maso se u nás doma nejí od doby nemoci šílených krav:D, vepřové maso mi příliš nechutná. Párky, klobásy - kromě energetické hodnoty mě straší i složení.

  • smetanové jogurty - děsí mě jejich kalorická hodnota

  • jakékoliv sýry, margarín, máslo - sýry obecně moc ráda nemám. Možná za to může jedna nehezká vzpomínka ze školky :D Asi před půlrokem jsem si koupila cottage a moc mi nechutnal. Ale plánuju mu dát v blízké době druhou šanci:) Margarín a máslo - prozatím znamenají zbytečné kalorie v jídle.

  • produkty fast foodu (kromě Mc´Flurryho :D ) - smažené, kalorie, hrůza! :D Ale samozřejmě i ve fast foodu se dá dobře a snad i ne úplně nezdravě najíst. Takže doufám, že se k tomu taky dopracuju!

  • nepiju sladké nápoje (kromě Coca-Cola ZERO) - Byla a vlastně stále jsem názoru, že když kalorie, tak pěkně z papáníčka :)) Prostě se mi jimi nechce "plýtvat" na pití. Mimochodem toho se týká také polívek. Věřím, že mě někteří chápete, i když bych byla radši kdyby ne.. .

  • sladkosti - naštěstí už hluboká a temná minulost :D Momentálně 250g bonbonu téměř denně. Ale už se mi stalo i to, že jsem po večeři sáhla po sladkosti jenom proto, abych si dokázala, že na to mám. A mám :D Chuť jsem na to ale ani moc neměla:D A ještě jedna věc k bonbonům. Psala jsem, že se cítím jako by mě naprosto ovládaly. Prostě jsem byla hrozně neklidná, když jsem věděla, že jsou doma:D Měla jsem na ně hroznou chuť a myslela jsem na ně. Jejich obal jsem trhala netrpělivě (nebála bych se zde použít výraz nadrženě :D) a když jsem je jedla, prostě jsem je MUSELA sníst je všechny. Hlásím, že teď už se to trochu uklidnilo :)!

  • přílohy - Když si připravuju jídlo sama, ne vždy si ji dám. Už jsem schopna si ji dát aniž by mi stála mamka za zády :D Není to bůhví jaké množství, ale vím, že tělo potřebuje kvalitní sacharidy k tomu, aby fungovalo.

  • bílé pečivo - už nemám problém sníst bílý rohlík

  • dressing, kečup, hořčice, majonéza, tatarka - prostě cokoli "zbytečného", co zvyšuje energetickou hodnotu jídla...